(Nox preasidium est)noc je naší ochranou... na Blog.cz

Jelikož nežijeme v realitě filmového plátna, kde mají vampíři vysunovací zuby, běžně jsou schopni létat a sluneční svit je spálí na popel, je poměrně těžké zodpovědně prezentovat řešení otázky, jak poznáte, zda jste Vampýr.

Existuje sice několik rysů pro Vampýry typických, ale může se stát, že vám všechny budou blízké a přesto Vampýr nejste. Na druhou stranu ani opačný případ není výjimkou - nepozorujete na sobě prakticky žádný "symptom" a přesto jste jedním z nás. Proto si pamatujte jednu základní zásadu při zkoumání vlastní podstaty: Pokud necítíte potřebu krmit se, nejste Vampýr. Hotovo, tečka. A rovněž si uvědomte, že opak neplatí. Pokud se krmíte nebo alespoň pokoušíte ostatním odebírat energii (ať už jakýmkoliv způsobem), můžete být stejně tak dobře Vampýr, jako vyšinutý Smrtelník, který podlehl autosugesčnímu klamu, když si přál být někým, kým ve skutečnosti není a nemůže být.

Z výše uvedených důvodů nemůžete očekávat - a já věřím, že tak nečiníte - že by někdo bez jediného kontaktu s vámi dokázal říci, jak na tom tedy jste. Jistě, má šanci 1:1, že se trefí, ale vám jde přeci o jistotu, nikoliv o bezcenný tip. Jediným spolehlivým způsobem dobrání se pravdy tedy zůstává najít jiného Vampýra, dostatečně schopného na to, aby rozpoznal i energii ne zcela procitlého jedince. Jste-li skutečně Vampýr, instinkty vám při hledání pomohou.

Chápu, že vás mé řešení nepotěšilo, tak přidávám pár rad co dělat, než najdete někoho, kdo vaše podezření buď potvrdí nebo vyvrátí. Předně se sami sebe upřímně zeptejte, zda být Vampýrem není jen vaše toužebné přání, zda za obyčejnou alergií na slunce (například) hned nehledáte kdoví co. Hrát si na Vampýra ještě ničí problémy nevyřešilo, není to ani ten správný způsob, jak se zbavit komplexů. Buďte k sobě upřímní. Být Smrtelníkem není nic špatného a můžete toho mnoho dokázat i tak. Nevěřte online testům - jsou to více či méně povedené žerty, které vás mají pobavit, rozhodně jim nesvěřujte řešení otázky, která ovlivní celý váš život. Důvěřujte svým instinktům, ale zároveň myslete na to, že sugesce je mocný nástroj. Využívejte ji ve svůj prospěch nikoliv naopak. A hlavně hledejte, ať neztrácíte čas životem, který vám nepřísluší.

Procitnutí je proces, kterým musí projít všichni Vampýři (kromě Přeměněných a těch, kteří se procitlí již narodili), aby došlo k pomyslné "aktivaci" jejich vampýří podstaty. Procitnutí nastává ve většině případů v období puberty, tedy mezi patnáctým/šestnáctým a jednadvacátým rokem života, u mužů je horní hranice posunuta na 23 let. Přestože se běžně předpokládá, že kdo neprocitne do svých 21 respektive 23 let, zůstane již latentním Vampýrem (nebude-li přeměněn jiným Vampýrem), podtečení dolní hranice není neobvyklé. Procitnutí může předčasně nastartovat abnormálně velké psychické vypětí, traumtatizující zážitek, zkrátka dlouhodobá extrémní zátěž, která vyžaduje, aby ze sebe daný jedinec vydal naprosto všechno.

Délka a průběh trvání je čistě individuální záležitost. S jistotou mohu říct pouze to, že ho nejde žádným způsobem uspíšit, zpomalit či krátkodobě pozastavit. Můžete ho potlačit, ale pak ho již nikdy nebudete schopni znovu spustit a zůstanete latentními Vampýry. Pak už se dostáváme k tomu, že neexistuje typický průběh. Začátek může být skokový (jeden den nic a druhý den procitáte), nebo pomalý, pozvolný. Zatímco někdo procitne během pár měsíců, u jiných se Procitnutí může vléci dlouhé roky. A i když to pro některé jedince znamená pouze více či méně nepříjemné obtíže, jiní mohou Procitnutí doslova protrpět.

Podle čeho usuzovat, že procitáte? Klasické "příznaky" jsou zvýšená citlivost na jasná a ostrá světla, porucha spánku (noční nespavost), mohou se dostavit silné bolesti hlavy, neznámá a nevysvětlitelná onemocnění, potravinové alergie, kterými jste nikdy předtím netrpěli... Z psychických příznaků jmenujme aspoň nezvyklou fascinaci vampýří tématikou a krví, zvláštní sny. Ale připomeňme si, že i kdybyste trpěli všemi vyjmenovanými symptomy, není to důkaz toho, že jste Vampýr a že jde o Procitnutí. Puberta je náročné období i pro Smrtelníky. Proto si dejte pozor, aby vaše "Procitnutí" nebylo jen projevem skrytého onemocnění. Chcete-li mít jistotu, platí, co je uvedeno výše: najděte Vampýra, který vaše podezření potvrdí případně vyvrátí.

Ještě musím zmínit, že se v průběhu Procitnutí začnou projevovat vaše dosud skryté schopnosti a nevyhnutelně také potřeba krmit se. Snažte se obojí dostat pod kontrolu. Vypozorujte, jaký typ Vampýra jste (více informací níže) a přizpůsobte tomu způsob krmení. Žíznit se nedoporučuje v žádné fázi Vampýřího života, tím méně, pokud procitáte. Rovněž věnujte pozornost záhadným událostem, které se kolem vás možná začnou množit. Je dost pravděpodobné, že je způsobujete vy. Proto je nezbytné, abyste co nejdříve začali pracovat na ovládnutí nových dovedností. V počáteční fázi můžete být nebezpeční nejen okolí ale také sobě, buďte opatrní.

Na tomto místě uvádím typy Vampýrů tak, jak je na svých stránkách dělil Montag the Wise. Jedná se o základní kategorie, ovšem je možné setkat se s Vampýry, kteří se dají zařadit do více škatulek. Připodobněte si to k charakterovým vlastnostem - můžete být typický flegmatik a přesto mít i význačné vlastnosti melancholika. Jelikož dělení probíhá na základě způsobu krmení, je třeba upozornit, že většina Vampýrů je schopna naučit se krmit i jiným než svým primárním způsobem, ten však pro ně bývá zpravidla náročnější a hůře uspokojí jejich potřeby. A zároveň mnozí Vampýři začínají jako Sanguinariani, než dostatečně zvládnou příslušný způsob krmení.

Subjekty krmení všech druhů Vampýrů nazýváme pro jednoduchost Dárci, třebaže v pravém slova smyslu se jedná o dárce pouze v případě Sanguinarianů. V ostatních případech jim totiž může být odebírána energie bez jejich vědomí, tedy i bez svolení, které dárcovství předpokládá.

Sanguinariani jsou pravděpodobně nejtypičtější druh Vampýrů v tom smyslu, že většina Smrtelníků si při vyřčení slova Vampýr vybaví právě je. Jedná se o Vampýry, kteří životní energii získávají z krve svých Dárců.

Psychičtí Vampýři jsou dalším častým typem. Životní energii získávají od svých Dárců ne skrze krev ale přímo. Jejím zdrojem může být jak jednotlivec, tak celá skupina.

Všechny níže uvedené skupiny jsou natolik specifické, že jejich příslušníky Sanguinariani a Psychičtí Vampýři často považují za neplnohodnotné. Neživí se většinou totiž životní energií, což je pokládáno za podstatu Vampyrismu.

Astrální Vampýři jsou prvním specifickým druhem. Živí se energií Astrální pláně, energií, která vzniká, zatímco jejich Dárci spí a mají sny (do kterých Astrální Vampýři vstupují), a nakonec samotnou fyzickou energií svých Dárců.

Emocionální Vampýři mají svým způsobem velmi blízko Vampýrům Astrálním. Nekrmí se sice skrze sny, ale přijímají energii, kterou jejich Dárci uvolňují do okolí při prožívání emocí. Nutno podotknout, že Vampýři tohoto typu neváhají použít nevybíravých technik, aby u svých Dárců potřebně silné emoce vyvolali.

Elementální Vampýři, jak napovídá jejich označení, získávají energii přímo ze základních živlů: vody, země, vzduchu, ohně. Bývají také schopni čerpat energii ze silných přírodních jevů jakými jsou bouřky, vichřice atd.

Hned na začátku musím uvést, že z hlediska dělení dle způsobu krmení nejsou Inkubové a Sukuby speciálním typem Vampýrů, naopak v drtivé většině případů se jedná o Sanguinariany. Proč jsou tedy zvlášť vypichováni? Jde o způsob, jakým získávají Dárce, jak se k nim chovají a jak na ně pohlíží zbytek naší Komunity.

Vampýři označeni démonickými termíny Inkubus (muž) a Sukuba (žena) mají velmi blízko k tomu, že své Dárce (v tomto případě už snad skutečně zvané oběti) loví. Samozřejmě ne ve stylu nahánění temnými uličkami. Hrubě se svými oběťmi manipulují, pohrávají si s jejich city a sex ponížili na čistě "pracovní" záležitost, způsob jak získat krev.

Z těchto a dalších důvodů jimi Komunita opovrhuje. Rozumní jedinci se jim navíc straní, jelikož zlomení něčí vůle je pro Inkuby/Sukuby výzvou a oblíbenou hrou. Často si záměrně vybírají velmi schopné cíle (např. jiné Vampýry), aby s nimi změřili své síly. Pokud se dostanete pod jejich kontrolu, je velmi obtížné se z jejich vlivu vymanit. Pokud se o to pokusíte, mohou pro vás být skutečně velmi nebezpeční.

Vampýří Komunita je řízena Vysokým Koncilem - Vampýří organizací natolik tajnou, že dokonce mnozí Vampýři pochybují o její existenci. Členové Vysokého Koncilu jsou vybíráni na základě několika kritérií a přirozeně musí splňovat všechna, ne jen některá. V hierarchickém přehledu členy Vysokého Koncilu neuvádím záměrně a to z toho důvodu, že tito Vampýři nikdy neříkají ostatním o svém členství. Proto je jim obecně v rámci Komunity prokazován takový respekt, jaký jim náleží z pohledu toho, zda jsou Starší, Vyšší... Samozřejmě někteří pečlivě zvolení Vampýři vědí, kdo je členem Vysokého Koncilu, a chovají se k němu v souladu s touto znalostí.

Titulem Starší jsou zváni Vampýři, kteří se dožili vysokého věku (zhruba 100 a více let). Všichni Starší - až na výjimky - se drží stranou Komunity. Dění v této realitě se účastní prakticky výhradně prostřednictvím astrální pláně, kde se vyskytují, zatímco jejich těla odpočívají. Přestože většina Starších jsou Čistokrevní Vampýři, je jim prokazován velký respekt. Nejsou již příliš silní na fyzické úrovni, jejich moc se však skrývá ve znalostech o Komunitě, historii Vampýrů a dalších informacích, které nashromáždili v průběhu svého dlouhého života. Jsou ochotni podělit se o své znalosti a zkušenosti, ale pouze s těmi, kteří mají potenciál je využít. Proto se téměř nikdy nesetkáte s tím, že by Starší byl Mentorem Čistokrevnému.

Co se hierarchie jako takové týká, Starší Vyšší jsou výše postavení než Starší Přeměnění, ale všichni Vyšší prokazují respekt Starším, třebaže někteří z nich mají slabší rodokmen.

Vyšší Vampýři jsou de facto vládnoucí třídou vampýří Komunity (díky obecné neúčasti Starších). Jejich rodokmeny vedou až k původním Vampýrům. První Vyšší byli děti zrozené ze spojení Kainova přímého potomka a Smrtelníka. Dnes jsou nejmocnější a zároveň nejméně početnou skupinou Vampýrů. Oproti Čistokrevným a Přeměněným je jim dostupných nejvíce schopností, nejsou limitováni ve svých možnostech a své schopnosti mohou neomezeně zdokonalovat. Vždy, když Vyšší zplodí dítě s jiným Vampýrem, narodí se další Vyšší. Proto jsou to Vyšší, kterým v krvi kolují stopy minulosti. Jejich moc ovšem klesá s každým Smrtelníkem v jejich rodokmenu.

Procitající Vyšší mají již od v útlém věku někoho, kdo je vede, pomáhá jim a učí je. Pokud to není nikdo v rodině, je zařízeno, by svého Mentora "náhodou" potkali a seznámili se s ním.

Vyšší Vampýři se sdružují v Domech. Pokud se dva Vyšší vezmou, oba Domy se spojí v jeden.

Aby nedošlo k žádným nedorozuměním, mezi námi již nejsou žádní čistokrevní Vampýři v pravém slovu smyslu. Jediní skuteční čistokrevní jsou Kain a Marind, ovšem Kain spí zapečetěn ve své hrobce a o osudu Marind se toho příliš neví. Všichni ostatní v sobě mají alespoň část lidské krve. Ti, které zveme Čistokrevnými Vampýry, vznikly ze spojení Smrtelníků a Vampýrů přeměněných prvními Vyššími. Dnes se Čistokrevní rodí ze spojení Vyššího a Smrtelníka, popřípadě jako dítě dvou Čistokrevných Vampýrů, a je to nejpočetnější skupina Vampýrů. Čistokrevní mohou všechny své schopnosti zlepšovat pouze po hranici, která je dána silou jejich krve, jejich rodokmenu. Vyšší Vampýři obecně chovají k Čistokrevným nedůvěru, kvůli nekalým praktikám, ke kterým jsou někteří Čistokrevní schopni sáhnout, aby zvýšili úroveň svých schopností.

Jako se Vyšší sdružují v Domech, Čistokrevní mají své Klany. Klan představuje skupinu Vampýrů obdobných vlastností / schopností, kteří jsou si navzájem blízcí asi jako rodina.

V rodokmenu Přeměněných není žádná vampýří krev. Přeměnění se narodili jako Smrtelníci a v průběhu svého života byli přeměněni nějakým Vampýrem. Což je, společně s tím, že zpravidla bývají slabší než všichni ostatní Vampýři, staví na poslední místo vampýří hierarchie. Jejich schopnosti jsou omezené jak do šířky výběru, tak do hloubky, které mohou dosáhnout. Oba limity jsou určeny schopnostmi a mocí jejich Mistra (Vampýra, který je přeměnil). Přeměnění většinou nebývají loajální ke Komunitě jako celku, jsou upnuti pouze na svého Mistra popřípadě Mistrův Klan/Dům, patří-li do nějakého. Třebaže jsou slabí, není dobré se s nimi zaplést - jejich Mistr (a jeho Klan/Dům) je jim zároveň ochráncem.

Přeměnění byli v dřívějších dobách používáni převážně jako vojáci v klanových válkách, popřípadě jako otroci. V dnešní době tvoří Přeměnění minoritní skupinu Vampýrů, jelikož je jen málo takových, kteří ví, jak někoho přeměnit. Dokonce se můžete setkat s názorem, že přeměna není možná. Tento názor je ovšem naprosto zcestný, vzhledem k tomu, že je možné Přeměněné mezi námi potkat.

Jak jste se již mohli dočíst výše, Přeměnění se původně narodili jako lidé a teprve za svého života byli přeměněni ve Vampýry. Proces přeměny je velmi komplikovaný a v současnosti je s ním seznámen pouze zlomek Vampýrů. Proto se můžete běžně setkat s názorem, že přeměna vůbec není možná.

Při přeměně dochází (mimo jiné) k výměně krve mezi Vampýrem a Smrtelníkem, který má být přeměněn. Tady ovšem veškerá podobnost s filmy, knihami a návody z Internetu končí. Bez ohledu na to, co se vám kdo snaží namluvit, při přeměně není důležité množství krve (tedy žádné vysávání až do poslední kapky), podstatná je pouze energetická manipulace s krví prováděná.

Smrtelníci, kteří mají být přeměněni, jsou svými (budoucími) Mistry pečlivě vybíráni. Musí být psychicky i fyzicky velmi silní, aby přeměnu snesli. A musí mít samozřejmě kvality lišící se v závislosti na požadavcích toho, kdo je přeměňuje. Žádný Vampýr nikdy nepřeměňuje Smrtelníka ve Vampýra pro nic - za nic. Vždy k tomu má velmi dobrý důvod, kterým často bývá víra, že daný jedinec má našemu druhu co nabídnout. Na tomto místě bych ráda upozornila všechny Smrtelníky, aby žádného Vampýra nežádali o přeměnění. Věřte mi, nebude Vám vyhověno. Proč je tomu tak, by mělo být patrné z předchozích řádků.

Dále... dojde-li tedy k přeměně, má tato akce obrovský dopad na životy obou, Mistra i Přeměněného. Přeměněný prochází procesem obdobným Procitání. Získává své schopnosti (může se naučit pouze to, co umí jeho Mistr, a to povětšinou pouze na mnohem nižší a méně dokonalé úrovni), vstupuje do nového světa. Samozřejmě tou dobou už o Vampýrech ví první i poslední, ale tentokrát to není jen z vyprávění, po přeměně se stávají faktickou součástí tohoto světa. Je jim nabídnuto mnoho dobrého, ale rovněž jsou postaveni před nečekané překážky. Přirovnání k Procitnutí je tedy na místě.

Na Mistra samozřejmě přeměna Smrtelník nemá fyzický či psychický dopad. Není to tak, že by se s daným jedincem rozdělil o své schopnosti / svou energii. Jistě souhlasíte, že kdyby tomu tak mělo být, docházelo by k přeměnám ještě řidčeji. Každopádně Mistr má za Přeměněného Vampýra plnou zodpovědnost prakticky po celý svůj/jeho život. Je to, jako by měl na starost malé dítě. Musí jej vychovávat, učit, pomáhat mu (například se sháněním Dárců), musí jej vést, musí mu poskytovat potřebnou ochranu. Od Mistra se očekává, že bude "svému" Přeměněnému kdykoliv připraven pomoci, a to i v době, kdy už dlouho povede samostatný život.

Chování Přeměněného se odráží na jeho Mistrovi. Pokud je Mistr členem nějakého Domu/Klanu a ve vedení Přeměněného selže nebo třeba zemře, přecházejí jeho povinnosti na daný Dům/Klan. V opačném případě je Přeměněný ponechán svému osudu, který jen málokdy bývá dobrý. Stává se z něj nebezpečný a zoufalý jedinec, žije na pokraji společnosti, do které není schopen se zařadit.

Psala-li jsem o dva odstavce výše, že přeměna na Mistra nemá faktický dopad, nebyla jsem zcela korektní. Mistr je s Přeměněným propojen velmi silným psychickým poutem. Něco jako pouto mezi dvojčaty, jen mnohem, MNOHEM silnější. Mistr dokáže vycítit pocity a stav Vampýra, kterého přeměnil. Dokáže poznat, že se ocitl v nepříjemné či nebezpečné situaci i na velmi velkou vzdálenost. Toto spojení je sice oboustranné, ale Přeměněný má málokdy schopnosti potřebné k tomu, aby dokázal stejným způsobem cítit svého Mistra. Přesto mezi oběma funguje něco na způsob telepatie. Obecně se předpokládá, že v tomto spojení není rovnoprávnost. Přesněji: pokud chce Mistr s Přeměněným komunikovat, vkládá mu své myšlenky do mysli a odpovědi si tam odtud také bere - Přeměněný se tedy Mistrovy mysli přímo nedotýká.

Ještě bych ráda upozornila, že je třeba dávat pozor na zaměňování Ghúlů a Přeměněných. Ghúlové jsou otroci prakticky bez vlastní vůle. Svému pánovi oddaně slouží a za tímto účelem byli stvořeni. A kdo jsou Přeměnění... to jsme si právě řekli.

Existují závazná pravidla slušného chování, která by měla být respektována všemi členy Komunity. Skutečnost je ovšem taková, že tato pravidla jsou běžně překračována a okatě ignorována. Z pohledu Vampýra, který do života v Komunitě prakticky není nijak zapojen, nanejvýše se občas schází s několika svého druhu v oblíbeném baru či čajovně, to dává smysl. Možná dokonce o vampýří (a žádné jiné?) etiketě ani neslyšel. Rovněž v některých Klanech vládne natolik uvolněná atmosféra, že není třeba se nějakými společenskými pravidly zatěžovat.

Druhým extrémem jsou Domy, kde se naopak na slušné chování klade velký důraz a porušování etikety je velmi přísně postihováno. Pokud se dopustíte na takovém místě faux pas, to, že tam již nebudete příště vítáni, je v podstatě dobrý konec celé záležitosti. Ve chvíli, kdy přicházíte do komunity, jejíž zvyklosti neznáte, je nanejvýš důležité nedostat sebe ani její členy do nepříjemné situace. Pokud se přidržíte níže uvedených pravidel, rozhodně nic nezkazíte. Maximálně si vysloužíte vlídný úsměv a ujištění, že takových formalit není třeba.

Myslete prosím na to, že nikdo vám nedá druhou šanci udělat první dojem!

Třebaže my Vampýři nejsme ti romantičtí hrdinové z filmových pláten a televizních obrazovek, jistá aristokratičnost s námi není spojována náhodou. Samozřejmě záleží na mnohém (od nás samotných, až po situaci, ve které se nacházíme), ale obecně platí, že náležité chování by nám mělo být vlastní. Ostatně jsme v naší lehké odtažitosti zdařile maskované za zdvořilou rezervovanost jedineční.

Nutno dodat, že jsou rovněž stanovena pravidla, která vymezují způsob, jakým se mají chovat vůči Vampýrům Smrtelníci. Tato se konkrétně týkají Smrtelníků zapojených oficiálním způsobem do naší Komunity, nebo z jiných důvodů vzdělaných v této oblasti. Proto, pokud nechcete zbytečně riskovat ztrátu Dárce, nesnažte se jej proti jeho vůli nutit k poslušnosti těchto pravidel. V případě Dárce nejsou závazná a jejich vynucování "hrubou" silou pouze ukazuje na nedostatek přirozené autority na straně Vampýra. Naopak za vyjádření neúcty můžete považovat to, že někdo pravidla zná a rozhodne se je úmyslně nerespektovat.

Dodržování etikety v Komunitě, ať už to při pohledu zvenčí může vypadat jakkoliv, není otázkou ega. Jde o způsob, jak se vymezit ve vztahu k méně známým (popřípadě zcela neznámým) jedincům tak, aby byl zohledněn náš i jejich "stav" a minimalizovány případné nepříjemnosti. Kdo něco takového zažil, dá mi jistě za pravdu.

Zajímavost: Vampýří Komunita v hierarchizaci vztahů připomíná japonskou společnost. Je sice velmi důležité sledovat, kdo se nachází na vyšší úrovni a kdo v úrovni pode mnou, ale přesto v popředí pozornosti stojí horizontální vztahy. Pravděpodobně je tomu tak proto, že zatímco Čistokrevný Vampýr už se nikdy nestane Vyšším ani Přeměněným, s ostatními Čistokrevnými soupeří o moc a postavení. Navíc vůči prvním zmíněným skupinám má přesně určený kodex chování, ale sociální styk s dalšími Čistokrevnými je definován pouze běžnou etiketou Smrtelníků daného prostředí.

Teď už se pojďme podívat na konkrétní prvky vampýří etikety.

Respekt je základním kamenem, na kterým vampýří etiketa stojí. Respekt, který Vampýr prokazuje a který je mu prokazován, je přímo úměrný pohlaví, rodokmenu, věku, znalostem, schopnostem, zkušenostem.

Etikety Vampýrů a Smrtelníků se sice zdánlivě shodují v úctě k ženám, ale je třeba zde vidět výrazné rozdíly v pozadí. Zatímco lidská úcta k ženám vzpomíná doby minulé, kdy byla žena pouze křehkou bytostí, o kterou je třeba pečovat ("něžné pohlaví"), ale které zároveň nemá smysl poskytovat vzdělání a volební právo, Vampýři mají své ženy skutečně v úctě. Ve společenství Vampýrů žena byla, je a bude vůdčí silou, hybatelkou věcí.

Vampýr se vždy podřídí přáním ženy (Vampýrky) na stejné společenské úrovni, i kdyby byl mnohem mocnější než ona sama. Přání níže postavené ženy pro něj nejsou závazná, ale přesto na ně bere ohledy.

Naprosto přirozeně - níže postavení Vampýři prokazují respekt těm výše postaveným. Hierarchicky nejníže stojí Přeměnění Vampýři. Přeměnění (totéž platí pro Smrtelníky) se nedívají do očí Čistokrevným či Vyšším, není-li jim to výslovně dovoleno, stejně jako se do očí Vyšším bez svolení nedívají Čistokrevní.

Všichni Vyšší Vampýři by měli být Přeměněnými i Čistokrevnými titulováni má paní / můj Pane, nepřejí-li si tomu ti, kterých se to týká, jinak.

Pokud chce hovořit Přeměněný s Vyšším, nesmí konverzaci začít, ale musí počkat, až na něj Vyšší promluví a projeví tak svou ochotu s ním mluvit. Čistokrevný může hovor s Vyšším zahájit bez omezení, samozřejmě za předpokladu, že se bude chovat tak, jak jeho stavu v takové situaci náleží. Pro konverzaci mezi Přeměněnými a Čistokrevnými nejsou stanovena žádná speciální pravidla, takže záleží pouze na Čistokrevném, zda se s Přeměněným bavit chce.

Mladší Vampýr prokazuje úctu staršímu. Ovšem vzhledem k tomu, že Vampýři obecně vypadají na svůj věk mladistvě, je třeba výrazného věkového rozdílu, aby toto pravidlo mohlo být úspěšně aplikováno. Zajímavost: starším Vampýrům je prokazován respekt bez ohledu na rodokmen.

Na závěr bych ráda připomněla jedno pravidlo, které máme s lidskou etiketou společné. Při chůzi náleží pravá strana vždy váženější osobě (jako kritéria hodnocení "váženosti" můžete použít informace o prokazování respektu). Toto pravidlo údajně vzniklo ze zvyku chránit srdce toho důležitějšího z páru. Výjimkou je, pokud muž doprovází dvě ženy. V takovém případě jde uprostřed, přičemž žena starší či výše postavená jde po jeho pravém boku.