Básničky
25. června 2009 v 19:32 | Sangia Malus
Písně pradávnych králů již dozněli
nedá se pochybovat, ty víš jak jsou konce temné a plné sklamání
a začátky plné světla a nových nadějí
Kráčime v před, hrdí potomkové vznešených rodů
Aristokratičtí vůdci s mečmi v plamenech
štíty našich linii hrdo tasíme vzhůru
Bitvy jsou plné skázy, temnoty a prolité krve
No nebýti vlastního krveprolití nebylo by vítezství
Vždyť ty víš, že velké vítezství přináší vělké oběti
Poznals jak mnozí z nás padli v nepřítelových bitevních polí
Naše ruce jsou polité krvou nepřátel
Ženy i děti nechávame v prachu našich cest.
Hledíme vzhůru k nové naději, příchází k nám na křídlech milosrdného anděla
Skalené pohledy, chmurné vize jasní Úsvit bohů
To jest, bratři, naše znamení, můj rozkaz zní: Povstaňme bratři a bojujme!
Zelený záblesk šlehne k šerému nebi
Duše obětí bojů plujou spátky v moře věčnosti
A navrací se vítr do plachet stracených lodí
Stín, jež mocněl na východě a halil království lidí černotou
se valí přes moře oceánů, obloha jak sama smrt farby jest
vzdouvá se vichr zuřivosti Morgothu
Přichází Pád lidí, Númenoru, slobodných národů..zdá se že nezbýva naděje
V poslední hodině volám tě já, padlý král, co kdysi znal síně slávy, kde píseň Anuir dodnes zní
Melkore Morgothe co dlíš u mé duši, pomoz ..nastáva konec!
1. května 2009 v 16:24 | Sangia Malus
ANIEL ŽIVOTA
P.s: toto je trochu staršia báseň, neviem ..
Buď mojim anielom,sprievodcom ku klúču lásky
Boť ty's čistý prameň ktorý ticho plynie mojim životom
ty's jasný zurkot v mojom srdci
učíš ma ako dospieť, cítiť vône života
opradené tajomstvom anielskeho srdca
si vôňa všetkých kvetov
cítiš moje najtajnejšie túžby, súženia a radosti
pomáhaš prekonávať životné prekážky
postavíš na nohy z ťažkého pádu
ty's aniel čo bdie pri mojom srdci
a ostaneš tak ako ja po našom boku
ruka v ruke životom
Ďakujem,ďakujem za všetko aniel ľudských životov
tak ako len môže ďakovať tvoje dieťa lásky a mieru....
až pokým nezomrie posledná nádej
ktorú Samael na kusy roztrhá
1. května 2009 v 16:04 | Sangia Malus
Jsi jenom dotek mých démonů
svíčky zášti a bolestniho smutku zhášíš
tvůj polibek leti krajem
a jeho vítr tvár bledou mi líbá
jseš démon bez duše stín padlých
lesk křídel rudých
tvůj vánek všechno do ráje odvane
a ty jak věčerní laň do lona lásky upadáš
úsvit tvýho pláče zní spěvem mrtvých
jejich světlo v temnote je nádej zbloudilých
poutníci bez duše tela dotykem pálí
Necronomiconu vůdci stínem zemi polijí
na dlanech krev vitezných padlých ,
bojovníků magie černé
to bránu do pekel zavírá
a vrána posel všechno predpoví
kniha osudu se zavírá
a oštep Mocných dobro provždy probodne
na věky rody Starších zemi ovládnou...
1. května 2009 v 15:49 | Sangia Malus
Tam na počátku věků,
pláče dívka , paprsek střibrného světla,
co sílu bohů ve dlaních svých skrýva,
modrýma očima křištálů
hledí za bezbrehý oceán,
smutek nekonečný v hlubokých studnicích poznání
slzy indigů po tvářich anděla stékají.
Oceán daleký a hluboký jak vesmír sám
staré mystérie sirén v hlubinách ukrývá
Dcera bohů na bílem břehu stojí
vlasy stříbrné a křídla jak křištály
ruce bílé k moři zvědá
do rukou sirén svůj osud vkledá
žal Beltane-klenot stracených- zlomil,
do hrobu dávnych moří uložil.
Kletba jejího rodu přetrvává,
za dne nádherné díte lesných elfů
za měsícem ozářených nocí sirénou
jež v hloubi moře hledá
tajemný poklad svých předků,
co zlato neskrýva
lež tajemství ztracené lásky
co Beltane zvábil do mořského hrobu svého véčného spánku.
Zde hledá