http://nefellim.blog.cz/ cs <div>Písně pradávnych králů již dozněli</div><div>nedá se pochybovat, ty víš jak jsou konce temné a plné sklamání</div><div>a začátky plné světla a nových nadějí</div><div>Kráčime v před, hrdí potomkové vznešených rodů</div><div>Aristokratičtí vůdci s mečmi v plamenech</div><div>štíty našich linii hrdo tasíme vzhůru</div><div>Bitvy jsou plné skázy, temnoty a prolité krve</div><div>No nebýti vlastního krveprolití nebylo by vítezství</div><div>Vždyť ty víš, že velké vítezství přináší vělké oběti</div><div>Poznals jak mnozí z nás padli v nepřítelových bitevních polí</div><div>Naše ruce jsou polité krvou nepřátel</div><div>Ženy i děti nechávame v prachu našich cest.</div><div>Hledíme vzhůru k nové naději, příchází k nám na křídlech milosrdného anděla</div><div>Skalené pohledy, chmurné vize jasní Úsvit bohů</div><div>To jest, bratři, naše znamení, můj rozkaz zní: Povstaňme bratři a bojujme!</div><div>Zelený záblesk šlehne k šerému nebi</div><div>Duše obětí bojů plujou spátky v moře věčnosti</div><div>A navrací se vítr do plachet stracených lodí</div><div>Stín, jež mocněl na východě a halil království lidí černotou</div><div>se valí přes moře oceánů, obloha jak sama smrt farby jest</div><div>vzdouvá se vichr zuřivosti Morgothu</div><div>Přichází Pád lidí, Númenoru, slobodných národů..zdá se že nezbýva naděje</div><div>V poslední hodině volám tě já, padlý král, co kdysi znal síně slávy, kde píseň Anuir dodnes zní</div><div>Melkore Morgothe co dlíš u mé duši, pomoz ..nastáva konec!</div> http://nefellim.blog.cz/0906/pad-krale http://nefellim.blog.cz/0906/pad-krale Básničky Thu, 25 Jun 2009 19:32:59 +0200 <div><strong><a href="http://mystick.estranky.cz">mystick.estranky.cz</a></strong></div> http://nefellim.blog.cz/0905/web2 http://nefellim.blog.cz/0905/web2 Fri, 01 May 2009 16:39:34 +0200 <div>S anděly jsme se někdy setkali snad všichni.</div><div>Jako děti jsme byli v přirozeném kontaktu s duchovními bytostmi naprosto všichni. To až později v období dospívání, kdy na nás začne působit škola a společnost, se kontaktu s těmito neviditelnými bytostmi vzdáváme. Ale to ještě neznamená, že by andělé přestali existovat. Andělé na nás nezapomněli, to jen my jsme si jich přestali všímat. Oni jsou stále připraveni nám kdykoli poskytnout pomoc. A k tomu stačí jenom přiznat jim právo na existenci (tj. pevně v ně věřit) a z vlastní vůle je o pomoc, radu nebo vedení požádat.<br /><br />Pokud máte problémy s uvěřením nebo s vírou, doporučuji vám následující cvičení. Jeden z duchovních zákonů říká, že na co se soustředíme, to roste. Všímejte si po určitou dobu, například týden, "náhod", kterými by se mohly v našem životě díky působení andělů projevovat zázraky. A kdykoli vás přepadne skepse nebo pochyby, okamžitě si vzpomeňte na lidi, kteří v anděly věří a kterým se v životě zázraky dějí. A je nás čím dál tím víc!<br /><br />Každý z nás má svého anděla strážného, který nám je přiřazen podle naší životní úlohy. Stojí při nás v obdobích životních krizí i úspěchů, zná naši cestu návratu domů, k Stvořiteli, ke zdroji životadárné vesmírné síly. Přestože jsou nám neustále nablízku, jsou pociťováni pouze do té míry, do jaké jim to dovolíme. Mnohdy k nám nemohou proniknout proto, protože jsme zahaleni do pláště bouřlivých vibrací našich lidských emocí.</div> http://nefellim.blog.cz/0905/kdo-se-muze-s-andeli-setkat http://nefellim.blog.cz/0905/kdo-se-muze-s-andeli-setkat Andělé Fri, 01 May 2009 16:34:51 +0200 <div>Andělé nám všem mohou nejenom pomoci se léčit, harmonizovat problematické vztahy, najít nejvhodnější řešení nejrůznějších životních potíží, ukazovat správnou cestu a ochraňovat před nebezpečími, ale také se utišit, zbavit se starostí a stresu, poskytnout útěchu a odstraňovat pocity osamělosti.<br /><br />V naší moderní hektické době, kdy jsou na nás vyvíjeny vnější tlaky, abychom ve vnějším životě obstáli, realizovali ve společnosti svoji osobnost a byli úspěšní, je kontakt s nimi více než prospěšný. Při intenzivním projevování svých schopností ve vnějším světě často trpí psychika neboli duše. Moderní věda již v poslední době přišla na to, co léčitelé říkají již dlouho: že za příčinou většiny nemocí stojí náš psychický stav, naše emocionální rozpoložení a rozumová přesvědčení, naše každodenní nálady, přílišný stres, přehnaná zodpovědnost.<br /><br />Andělé nám také otevírají bránu našeho vědomí k vyšším a větším možnostem, pomáhají nám pozvednout úroveň našeho vědomí. V současné době je jich mezi námi na naší planetě víc než kdy předtím, protože zde dochází k obrovským změnám. Planeta Země vstupuje do fotonového pásu, který oddělí jednotlivé dimenze. Těm, kteří se před narozením rozhodli a vykonali před karmickou radou slib, že sladí svůj vývoj s vývojem planety Země a postoupí s ní do páté dimenze, jsou v naplňování jejich poslání připraveni pomoci celé andělské legie.<br /><br />Ale andělé nám samozřejmě pomáhají při našich běžných každodenních činnostech. Můžete jejich pomoc vyzkoušet třeba při hledání místa k parkování nebo aby na vás počkal spoj hromadné dopravy, aby vám dodali sílu k domácím pracím, aby vám ochraňovali dům nebo byt před vloupáním, aby vás dovedli tam, kde se dá udělat nejvýhodnější nákup, aby vám pomohli zhubnout, a také při dalších praktických záležitostech.<br /><br />Nádherná práce je například s anděly míru, kteří se volají na místa s etnickými nepokoji nebo po přírodních katastrofách. Při vysílání světlo andělů míru na tato místa sami prociťujeme báječný příliv klidu a míru. Jejich světlo můžeme samozřejmě využívat i v běžném životě. Moje klientka mi vyprávěla, že jednou nastoupila do metra, kde podle ní cestovalo příliš mnoho otrávených lidí. Aby si ukrátila cestu a zpříjemnila prostředí, začala k nim přivolávat anděly Lásky a míru. Vnímala, jak se lidem nálada pomalu zlepšuje a při vystupování se na ni dokonce jeden mladík usmál!<br /><br /></div> http://nefellim.blog.cz/0905/v-cem-nam-muzou-andele http://nefellim.blog.cz/0905/v-cem-nam-muzou-andele Andělé Fri, 01 May 2009 16:32:08 +0200 <div><br /></div><div><strong>ANDELÉ</strong></div><div><br /></div><div><strong>Andělé jsou stvořeni z čisté energie, jsou duchovními bytostmi bez reálné podoby.</strong> Pro samotnou skutečnost, že sídlí v duchovním světě, je nelze situovat do žádného možného či představitelného místa. <strong>Obklopují trůn Boží</strong> a neustále zpívají jeho chvalozpěvy. Ale protože Bůh je všudypřítomný, <strong>kde můžeme předpokládat, že andělé žijí</strong>?Na druhé straně, vzhledem k tomu, že čisté duchovno, tedy andělské vědomí nemá tvar, <strong>jakou podobu můžeme andělům přisuzovat?</strong>Tyto otázky, jak se zdá bez odpovědi, nahrazuje fantazie člověka, jeho představivost a schopnost zobrazit si v mysli vše, co nedokáže zachytit svými smysly, co dokáže jen vytušit svým chápáním. Lidská mysl má totiž výjimečnou schopnost "utvářet". Člověk se podobá svému stvořiteli zejména a především svou schopností milovat a tvořit skrze lásku, svět a realitu, které je účasten. A to byl důvod, proč bylo nutné přisoudit andělským bytostem, jež jsou ze své podstaty abstraktní a bez formy, <strong>podobu bezprostředně srozumitelnou a představitelnou pro oči naší mysli</strong>.Protože se jedná o "živé bytosti" s inteligencí podobnou člověku, zdálo se logické přisoudit jim v<strong>zhled a morfologické rysy rovněž podobné člověku.</strong> Přesto však, <strong>jelikož se jedná o bytosti složené z "hmoty", když mnohem jemnější, alespoň v lidské představivosti jsou považovány za tvory "vzdušné"</strong>. Další jejich <strong>vlastností je schopnost přemisťovat se svobodně a v okamžiku v čase i prostoru</strong>. Z tohoto důvodu jim byla přisouzena křídla, symbolizující schopnost absolutním způsobem vládnout prostoru i času. Kromě toho má lidská logika ze své přirozenosti nevyhnutelnou potřebu třídit, dát všemu o čem přemýšlí, řád a hodnotu. Z tohoto důvodu vznikly takzvané <strong>andělské "hierarchie"</strong>, počínaje těmi, jež jsou nejblíže Božímu Majestátu, Otci Všemohoucímu, až po ty, jež se od něj postupně vzdalují. To vše vzniká výhradně z potřeby lidské mysli vytvářet si žebříček hodnot a řídit se jím ve všem, co existuje. A konečně téměř nevyhnutelným důsledkem všeho, co bylo řečeno, je <strong>roztřídění andělů do existenčních rovin</strong> souvisejících charakteristikami podobných jednotlivým energetickým vrstvám.</div><div><strong>Také v tomto případě našla lidská logika a představivost to nejlepší řešení-přisoudila každému andělskému kůru jednu specifickou planetu.</strong></div><div>SERAFOVÉ - URAN :Uran představuje rozjímání. Vliv Uranu vyjadřuje moudrost, získanou z látky.</div><div><strong>CHERUBOVÉ - SATURN :</strong>Saturn je charakterizován tíhou, nedostatkem pohybu a tedy bržděním. Andělé žijící ve sféře Saturnu značí opuštění ze strany ducha, ovšem s možností opětovného nalezení rovnováhy za pomoci vlastního citu.</div><div><strong>TRŮNY - JUPITER -:</strong>Vnímavost a hmota, rozpínavost, otevření, lehkost, hojnost, žoviálnost, sdílnost. Záporné aspekty budou vypuzeny pouze dosažením rovnováhy, tedy tím, že budeme pozitivní.</div><div><strong>PANSTVA - MARS :</strong>Hmota dává impuls duchu, který hmotou hýbá. Dynamika, teplo, bojovný duch. Aktivita, která dojde uskutečnění. Negativita:agresivita, vznětlivost, netrpělivost.</div><div><strong>SÍLY - SLUNCE :</strong> Kruh s bodem uprostřed. Bod počátku, duchovní síla. Dokonalá rovnováha, obdarovávání druhých. Negativní aspekt: zadržování všeho v sobě (sobectví).</div><div><strong>VLÁDCI - VENUŠE :</strong>Kořeny duchovna ho drží spjaté s hmotou. Poznání skrze duchovní vývoj. Krása, harmonie vkusu, ženský symbol. Nová éra dostane impuls od ženské energie.</div><div><strong>ARCHANDĚLÉ - MERKUR :</strong>Vyrovnanost: střed mezi hmotou a vnímavostí. Diplomacie. Merkur je v duchovním světě ochranným božstvem. Neustálá dynamika mezi hmotou a duchem.</div><div><strong>ANDĚLÉ - MĚSÍC :</strong>Symbol otevřenosti vůči všem dimenzím. Přijímající a zpracovávající skrze charakteristickou vnímavost.Niternost, představivost, fantazie. Smrt a znovuzrození. K projevu dochází podle tvůrčího schématu, které je pro všechny úrovně stejné a nazývá se "strom života".</div><div><strong>Uranem</strong> počínají všechny andělské hierarchie, s nimiž můžeme být v kontaktu.</div><div><strong>PLANETA ZEMĚ</strong> je znázorněna jako kruh nesoucí kříž: jako duch, který se spojil s materiální dimenzí a představuje tak strom života, tvořený deseti již popsanými body.</div><div>Anděly <strong>spočítat nelze</strong>. Mluví se o <strong>armádách, plucích, zástupech</strong>. Jejich počet se pohybuje od pouhých 100 000 do 49 miliónů v židovské <strong>kabale</strong>. Podle jednoho sčítání andělů je 496 000 andělů rozděleno do 7 divizí. V <strong>Matoušově evangeliu</strong> je zmínka, že Ježíš mohl požádat svého Otce, aby mu ihned seslal více než dvanáct legií andělů , při čemž jedna legie sčítala 3000 až 6000 mužů včetně jezdectva. Zatím co <strong>Daniel</strong> ve svém vidění spatřil, jak "tisíce tisíců sloužili jemu a desetitisíce statisíců stály před ním", <strong>sv. Augustin</strong> se domníval, že se andělé "množí jako mouchy".</div><div>Není divu, že byli <strong>rozděleni v přísné hierarchii</strong> jako feudální šlechta. Jediným problémem je to, že <strong>existuje několik názorů, jak tato hierarchie fungovala</strong>, takže se o roztřídění andělů také vedly spory, než <strong>svatý Tomáš</strong> prezentoval vlastní pojetí, a než o sedmdesát let později kolem roku 1320, uveřejnil florentský politik a básník <strong>Dante Alighieri</strong> Božskou komedii, v níž definitivně určil místo všem tvorům, dobrým i zlým. Tyto dva texty <strong>ustanovily hierarchii andělů jednou pro vždy</strong>. Oba mužové se řídili tříděním, které navrhl kolem roku 500 n.l Dionýsos Pseudo-Areopagités. 300 let po těchto dvou středověkých myslitelích, v roce 1664, anglický básník <strong>John Milton</strong> ve svém Ztraceném ráji tuto tradici zcela <strong>ignoroval</strong>. V ní pocházela Satanova armáda původně z nejvyšších kůrů andělských, a Rafael, urozený seraf, doporučuje poselství jako obyčejný kurýr</div><div><strong>Andělé mají tradiční hierarchii řádů, známých jako v křesťanské angelologii jako kůry. Podle křesťanského mystika Dionýsa těchto andělských kůrů existuje devět.</strong></div><div>Serafínové : Nejvyšším řádem andělů jsou Serafínové, podle kabaly jsou zvaní Chajot Kadoš, neboli svaté živé bytosti, které jsou nejblíže božskému zdroji a vyzařují nepředstavitelnou intenzitu světla.Existují nad říší planet.</div><div><strong>Cherubíni:</strong> Dalším řádem jsou Cherubíni "vířící síly", kteří dostávají světlo od Serafínů a odrážejí božské poznání a modroust. ti také existují za planetární sférou.</div><div><strong>Trůnové:</strong> Trůnové jsou "Ohnivá kola s mnohýma očima" neboli "silní a mocní" krouží kolem božského zdroje a odrážejí sílu a slávu Trůnu.</div><div><strong>Panstva:</strong> "Zářící" existují na úrovni, kde splývá duchovní a fyzická úroveň. Odrážejí touhu překonat omezení hmotné úrovně.</div><div><strong>Ctnosti:</strong> "Planoucí" vzbuzují posvátnou hrůzu a jsou anděli pomsty. Vládnou přírodním zákonům a v lidech probouzejí čest a srdnatost.</div><div><strong>Mocnosti:</strong> Tito andělé střeží cesty k nebesům a brání projevený vesmír před ničivostí démonů.jejich světlo vyvolává oddanost dobru nad zlem.</div><div><strong>Knížectva:</strong>Toto je první andělský kůr, který dokáže aktivně zasáhnout v lidských záležitostech. Řídí vlády a vůdce a v jedincích probouzejí odpovědnost.</div><div><strong>Archandělé:</strong> Mocní archandělé jsou andělé, kteří se příležitostně zjevují jako velké světelné bytosti s křídly. Jsou to andělé zvěstující na zemi Slovo Boží.</div><div><strong>Andělé:</strong> Nejnižší andělský kůr se přímo zabývá pomocí lidstvu. Patří sem strážní Andělé, kteří se nesmějí vměšovat do naší svobodné vůle, ale mohou nás vést na cestu pravdy. Tento andělský řád má na starosti předcházení nehodám a katastrofám.</div><div>Andělé jsou bytosti, které byly stvořeny vším pronikající inteligentní vesmírnou sílou (Bohem, chcete-li), aby pomáhaly lidem.<br /><br />Nejčastěji se s nimi setkáváme v křesťanství, ale jsou mnohem starší, protože okřídlené bytosti se vyskytují v mytologiích mnoha kultur. Tito poslové nebes nám přinášejí inspiraci, rady a vedení z vyšších sfér a křídla mají jako symbol rychlého přesunu mezi jednotlivými dimenzemi, díky čemuž nám zprostředkovávají moudrost a nadhled.<br /><br />Jsou to bezpohlavní bytosti, neboť u nich je ženský i mužský princip v naprosté rovnováze. A protože mají vyšší vibrace než člověk, jemuž bylo dáno hmotné tělo, aby se mohl snáze vyvíjet a zřetelněji si všímat následků svého tvoření, nejsou našimi fyzickými smysly většinou postřehnutelní.<br /><br />V andělské říši existuje mnoho typů a druhů andělských bytostí (podobně jako existuje několik lidských ras), mezi nimiž jsou jednak malí andělíčci, starající se o drobné každodenní záležitosti, andělé neboli elementární bytosti živlů, udržující všechno stvořené, a také obrovští andělé, mající za úkol spravovat horstva, lesy, hvězdy a planety a také se starat o velké vesmírné projekty.<br /><br />Každý z nich pracuje pod vedením určitého archanděla a pomáhá rozvíjet různé kvality, například léčení, mír, lásku, odpuštění, osvícení.<br /><br />Existuje dokonce i druh andělů, kteří nebývají v každodenním kontaktu s lidmi, protože mají konkrétní úlohu na nebesích. Nazývají se serafíni a cherubíni a jejich úlohou je velebit a uctívat Boha.<br /><br />Na duchovní sféry andělů se nalaďovali umělci všech dob, takže se díky jim můžeme těšit pohledem na jimi vytvořené obrazy a sochy a čerpat z nich andělské vibrace.<br /><br />Můžeme slyšet také andělský zpěv. Andělská hudba je nebesky krásná, mnohdy se jí říká "hudba sfér". Jsou to zvuky, které lidské ucho nedokáže zachytit. Ale i tak na nás mají vliv, mohou nás léčit, inspirovat a povznášet, protože se dotýkají každičké buňky v našem těle, ať si to uvědomujeme nebo ne. Přítomnost andělů lze nejsnáze procítit při východu, západu nebo zatmění slunce, kdy celá příroda jako by na okamžik ztichne. Tyto okamžiky jsou nádherně ztvárněny ve filmu Město andělů s Nicolasem Cagem.<br /></div> http://nefellim.blog.cz/0905/andele-vseobecne http://nefellim.blog.cz/0905/andele-vseobecne Andělé Fri, 01 May 2009 16:29:26 +0200 <div><strong>ANIEL ŽIVOTA</strong></div><div>P.s: toto je trochu staršia báseň, neviem ..</div><div><br /></div><div><em>Buď mojim anielom,sprievodcom ku klúču lásky</em></div><div><em>Boť ty's čistý prameň ktorý ticho plynie mojim životom</em></div><div><em>ty's jasný zurkot v mojom srdci</em></div><div><em>učíš ma ako dospieť, cítiť vône života</em></div><div><em>opradené tajomstvom anielskeho srdca</em></div><div><em>si vôňa všetkých kvetov</em></div><div><em>cítiš moje najtajnejšie túžby, súženia a radosti</em></div><div><em>pomáhaš prekonávať životné prekážky</em></div><div><em>postavíš na nohy z ťažkého pádu</em></div><div><em>ty's aniel čo bdie pri mojom srdci</em></div><div><em>a ostaneš tak ako ja po našom boku</em></div><div><em>ruka v ruke životom</em></div><div><em>Ďakujem,ďakujem za všetko aniel ľudských životov</em></div><div><em>tak ako len môže ďakovať tvoje dieťa lásky a mieru....</em></div><div><em>až pokým nezomrie posledná nádej</em></div><div><em>ktorú Samael na kusy roztrhá</em></div><div><img src="http://dartharion.mysteria.cz/Pictures/vila.jpg" alt="http://dartharion.mysteria.cz/Pictures/vila.jpg" title="http://dartharion.mysteria.cz/Pictures/vila.jpg" /></div> http://nefellim.blog.cz/0905/aniel-zivota http://nefellim.blog.cz/0905/aniel-zivota Básničky Fri, 01 May 2009 16:24:33 +0200 <div><strong>Kříž</strong><br />Spojuje dva protiklady, a to jak horizontálně, tak vertikálně: nebe a zemi; život a smrt; světlo a tmu. Někdy se lze setkat s křížem jako znakem stromu života, což souvisí s předkřesťanským uctíváním přírody (zejména stromů). Křesťanský kříž je základním symbolem křesťanů. Symbolizuje Krista, který se obětoval za lidstvo. Je často používán jako magické zaklínadlo. Labarum kombinuje řecká písmena chí (c) a ró (r), tvořící první část slova "chreston" (dobré znamení). Ankh je v současnosti velmi populární, zejména mezi mládeží. Tento egyptský znak reprezentoval kříž života. Povšimněte si, že slučuje solární, falický i vaginální symbol. Představuje posvátnou tradici a vědění získané magickým zasvěcením. Má poetické jméno Klíč k Nilu. Keltský kříž (neboli kříž vepsaný do kola a přesahující jeho obvod) vznikl asi 1 500 let př. n. l. Jedná se o stylizované zobrazení loukotí a ráfu. Používá se jako znak slunce a jeho životadárné síly. V podobě amuletu slouží pro usmiřování nadpřirozených sil a ochranu ve válce. Svastika se hojně používá jako doplněk run. Její původ vystopujeme na Středním východě, jakož i v obou Amerikách. Symbolizuje otáčející se Slunce a vyjadřuje štěstí, zdraví a blahobyt. Oblíbená je zejména v Indii, kde ji malují na prahy, aby zahnala zlé duchy. V dobách, kdy byli křesťané pronásledováni, ji používali jako své tajné znamení. Proto se jí říká Crux dissimulata nebo také Crux gammata (protože je složená ze čtyř písmen L).</div><div><br /></div><div><strong>Kruh</strong><br />Kruh symbolizuje ducha. Jedná se o nejuniverzálnější symbol magie. Jeho nepřerušená linie představuje dokonalost, věčnost a nekonečný cyklus stvoření, zániku a obnovy. Horizontálně dělený kruh značí silné protiklady obsažené v magické proměně: nižší stav skrytých schopností a vyšší stav vytržení a osvícení. Tři propojené kruhy symbolizují mystickou jednotu muže, ženy a ducha. Čínská magie takto zase označuje triádu země, nebe a lidstva.</div><div><strong>Čtverec<br /></strong>Čtverec je symbolem hmoty. Představuje stabilitu, řád i konečnost hmotného světa. Postavíme-li ho na <em>jeden vrchol</em>, označujeme tím pomíjivost a přizpůsobivost ducha hmotě. <em>Kruh ve čtverci</em> je znakem osobní celistvosti. Spojení ducha (kruh) a těla (čtverec) je výchozím bodem pro magické proměny.</div><div><strong>Trojúhelník</strong><br />V magii je trojka velmi známé a mocné číslo. Prakticky celý náš vesmír je postaven na principu tří. Trojúhelník často představuje základní trojice: začátek, střed, konec nebo zrození, život, smrt či křesťanského Otce, Syna, Ducha svatého apod. Pokud propleteme dva trojúhleníky vytvoří tzv. Šalamounovu pečeť. Symbol nerozpojitelné jednoty nebe a země. Často je používána jako ochrana proti ohni. Postavíme-li trojúhelník na jeden vrchol, označuje Měsíc a ženskou tvůrčí sílu. Je také symbolem pro vodu a introvertní povahy. Stojí-li trojúhelník na základně, představuje Slunce a touhu pro nebeském a božském. Znamená také plamen, extrovertní povahu a mužskou tvůrčí sílu (jedná se o falický symbol). Mocná pyramida spojuje v prostorovém vyjádření čtverec a trojúhelník. Pyramidy vytvářejí ideální podmínky pro fyzickou i duchovní regeneraci.</div><div><br /></div><div><strong>Oko -</strong> Oko v sobě spojuje znaky vnějšího (materiálního) a vnitřního (duchovního) světa. Vyjadřuje cestu k moudrosti a osvícení. Může však symbolizovat i temné síly (např. známé uhranutí). Jedním z běžných magických symbolů je <em>oko prozřetelnosti</em>. To vyvolává božský vhled a nebeskou ochranu. Najdeme je např. na velké pečeti Spojených států. <em>Třetí oko</em> známe především z hinduismu. Bůh Šiva má třetí oko (čákru) na čele. Představuje nejvyšší moudrost a nadpřirozené schopnosti. V Egyptě byl jedním z nejuctívanějších božstev Hór, strážce osudů lidstva. Jeho všudypřítomný a bdělý pohled vyzařoval dobrodiní. <em>Hórovo oko</em> tak bylo nejposvátnější znamení egyptské magie. Islámský amulet, <em>oko moudrosti</em>, vypadá jako kruh vepsaný do mandorly (protnutí dvou kruhů; tvarem je podobný mandli). Výsledkem je symbol lidského oka.</div><div><br /></div><div><strong>Pentagram</strong> - Znakem, který nejvíce reprezentuje magii, je pentagram. Jedná se o pěticípou nevyplněnou hvězdu, jejíž jednotlivé strany se navzájem prolínají. Symbolizuje "pět údů člověka" (2×ruce, 2×nohy a hlavu). Označuje také mystický pátý element akášu (vedle ohně, země, vzduchu a vody). Pentagram postavený na jeden vrchol je známý jako symbol, který (zne)užívá</div> http://nefellim.blog.cz/0905/magicke-symboly http://nefellim.blog.cz/0905/magicke-symboly Fri, 01 May 2009 16:11:48 +0200 <div>Základní poučky...</div><ol><li>Magie je přirozená</li><li>Neubližujte magií nikomu, ani sobě.</li><li>Magie vyžaduje úsilí. Výsledek bude úměrný tomu, jaké úsilí jste vynaložili.</li><li>Výsledek se obvykle nedostaví okamžitě. Kouzlo potřebuje svůj čas.</li><li>Magie by se nikdy neměla provádět za úplatu.</li><li>Magie by se neměla provádět ze sobeckých důvodů nebo s cílem někoho zesměšnit.</li><li>Magie vám můze přinést zisk, ale pouze pokud nikomu neublíží.</li><li>Magie je "umění bohů".</li><li>Magii je možné použít na obranu, ale nikdy by neměla být použita k útoku.</li><li>Magie znamená znalost, a to nejenom jejich zákonitostí, ale především její faktické účinnosti. Nestačí věřit ve skutečnou účinnost magie - je potřeba ji znát.</li><li>Magie je láska. V momentě, kdy necháte vstoupit do vašich kouzel vztek nebo nenávist, dostanete se do nebezpečné oblasti, která vás může úplně pohltit. Proto by pohnutkou k čarování měla být vždy láska.</li></ol><div><strong>Pro praktické použití magie je vhodné si uvědomit základní pravidlo kultu Wicca, tzv.<em>Wiccan Rede</em>: "Pokud nikomu neubližuješ, dělej si, co chceš." Toto je opravdu ta nejzákladnější poučka. Scott Cunningham ve své knize Magické rostliny uvádí trochu podrobnější seznam.</strong></div> http://nefellim.blog.cz/0905/magie http://nefellim.blog.cz/0905/magie Magie==)) Fri, 01 May 2009 16:07:43 +0200 <div><em>Jsi jenom dotek mých démonů</em></div><div><em>svíčky zášti a bolestniho smutku zhášíš</em></div><div><em>tvůj polibek leti krajem</em></div><div><em>a jeho vítr tvár bledou mi líbá</em></div><div><em>jseš démon bez duše stín padlých</em></div><div><em>lesk křídel rudých</em></div><div><em>tvůj vánek všechno do ráje odvane</em></div><div><em>a ty jak věčerní laň do lona lásky upadáš</em></div><div><em>úsvit tvýho pláče zní spěvem mrtvých</em></div><div><em>jejich světlo v temnote je nádej zbloudilých</em></div><div><em>poutníci bez duše tela dotykem pálí</em></div><div><em>Necronomiconu vůdci stínem zemi polijí</em></div><div><em>na dlanech krev vitezných padlých</em> ,</div><div><em>bojovníků magie černé</em></div><div><em>to bránu do pekel zavírá</em></div><div><em>a vrána posel všechno predpoví</em></div><div><em>kniha osudu se zavírá</em></div><div><em>a oštep Mocných dobro provždy probodne</em></div><div><em>na věky rody Starších zemi ovládnou</em>...</div> http://nefellim.blog.cz/0905/stin-karpat http://nefellim.blog.cz/0905/stin-karpat Básničky Fri, 01 May 2009 16:04:50 +0200 <div>Tam na počátku věků,</div><div>pláče dívka , paprsek střibrného světla,</div><div>co sílu bohů ve dlaních svých skrýva,</div><div>modrýma očima křištálů</div><div>hledí za bezbrehý oceán,</div><div>smutek nekonečný v hlubokých studnicích poznání</div><div>slzy indigů po tvářich anděla stékají.</div><div><br /></div><div>Oceán daleký a hluboký jak vesmír sám</div><div>staré mystérie sirén v hlubinách ukrývá</div><div><br /></div><div>Dcera bohů na bílem břehu stojí</div><div>vlasy stříbrné a křídla jak křištály</div><div>ruce bílé k moři zvědá</div><div>do rukou sirén svůj osud vkledá</div><div>žal Beltane-klenot stracených- zlomil,</div><div>do hrobu dávnych moří uložil.</div><div><br /></div><div>Kletba jejího rodu přetrvává,</div><div>za dne nádherné díte lesných elfů</div><div>za měsícem ozářených nocí sirénou</div><div>jež v hloubi moře hledá</div><div>tajemný poklad svých předků,</div><div>co zlato neskrýva</div><div>lež tajemství ztracené lásky</div><div>co Beltane zvábil do mořského hrobu svého véčného spánku.</div> http://nefellim.blog.cz/0905/beltane http://nefellim.blog.cz/0905/beltane Básničky Fri, 01 May 2009 15:49:57 +0200 <div>Cintorín stál neďaleko hlavnej cesty, no v jeho okolí bolo nekonečné ticho, akokeby sa niekto bál narušiť pokoj odpočívajúcich vo večnosti. Bol to najstarší cintorín v celom meste a v jeho samotnom strede stála ich rodinná hrobka, najmohutnejšia zpomedzi všetkých, pretože v nich spočívali ich predkovia ešte od 12. storočia. Tam malo byť uložené i jej telo, no hrobka bola teraz poloprázdna pretože rokmi sa kosti rozpadli na prach a spočívalo tam len cez dvadsať pochovaných nebožtíkov. Hnusilo sa jej pozerať na vlastý pohreb, no niečo ju tam ťahalo ako k nejakému magnetu, nejaká sila, ktorá jej nedovolovala odísť. Vystúpila z tieňa hrobov a so smútkom pozorovala svojich žialiacich rodičov. Jej otec ochraniteľsky spočíval oboma rukami na matkinom tele, pretože by od zúfalastva mohla náhodne padnúť do vykopanej diery. Bola ich jedináčik preto jej strata bola oveľa horšie. V ich dome sa navždy bude vznášt tien ticha, smútku a spomienok smrti. Bude sa s nimi musieť rozlúčiť...</div><div><br /></div><div>Nebol to jediný pohreb v ten deň, pretože mesto nebolo od dediny vzdialené a tak väčšina obetí nešťastia bolo pochovaných tu, kde mali väčšie pohodlie a veľkolepejšiu poslednú rozlúčku. Kňaz, ktorý prednášal rekviem, bol bledý a sotva sa držal na nohách. Zablúdila náhodne do jej myšlienok a to čo zistila by jej prinieslo slzy za úbohého nešťastníka, keby mala dušu. <em>V ten deň, z pred týždňa-</em>ako ten čas ide rýchlo, keď jej niekto mŕtvy<em>- zomrela aj jeho jediná žena Marion.</em> V tichu a žiaľe svojej duše dumal nešťastne nad tým prečo ho boh tak potrestal, že mu zobral zobral aj to jediné šťastie čo na svete mal<em>...Bola to Diablova práca, zinscenovať také nešťastie v tak krásny deň keď sa všetci tešili na prichádzajúce prázdniny.</em> premietal<em>. Keby boli v dobách honu na čarodejnice pokladalo by sa za Satanovú prácu a čin i samotné stigma na telách obetí</em>, <em>ktoré zomreli tak náhle...</em></div><div>Keď dospieval, nečujne si vydýchol a s ospravedlním odbehol do najbližších kríkov ulaviť si od nevoľnosti. Keď bolo jej telo uložené v rakve pod tonovými nánosmi hliny- celé bolo zmasakrované a dotrhané, že ani tí čo ho pochovávali sa s nevôlou pozerali naň(pričom na jej nehmotnom tele nebol ani škrabanec, samozrejme zapríčinila to schopnosť rýchlej regenerácie)-jej matka prepukla v nový zúfalý plač, ktorý jej trhal uši a okolostojací oblečení v čiernych jednoduchých šatách ju tíšili a niečo jej hovorili.boli tu skor koli jej matke a otcovi než koli nej samej. Muži, zrejme tí ktorí poznali jej otca, nenápadne uhýbali zrakom na bok a kontrolovali okolie. Keď im chcela nahliadnuť do mysle, mali ju zablokovnú, čo ju šokovalo a prekvapilo zároveń. Mala právo vedieˇkto sa na jej pohrebe potĺka, no tí muži nemali buď žiadne myšlienky,...alebo to bol niekto z vyššej moci...</div><div>keď sa pohreb skončil, jej rodičia, pani Molierovci sa ticho vytratili zo šeriaceho sa miesta pri rodinnej hrobke, vzali si od správcu cintorínu od nej kľúč a zamierili do svojho domu pri jazere. Volali ho tak, lebo pri nej sa rozprestieralo široké jazero, ktoré pár kilometrov ďalej menilo na pustý močiar so stojatými vodami, kde sa vyhrievali vypasení aligátori. Sangia tam pár krát zablúdila a počúvala pestrú hudbu obyvateĺov močiara a snívala o tom, že raz bude patriť všetko jej. Molierovci vlastnili mnoho rozsiahlych pozemkov, kde boli len šíre lesy, pretože boli ochranári prírody a zastavili tak vyrubovanie lesov a poľovanie na zvieratá. jedna vec, ktorá jej na nich teraz prekážala, že neverili na žiadny posmrtný život, no jej matka bola kresťanka, ktorá dúfala že sa po svojej smrti dostane do neba. Ktovie, či skutočne existuje a čo vôbec sa skrýva za bránami tieňov, kam odchádzali všetky duše nebožtíkov ,ľudí, ktorí boli iba obyčajnými smrteľníkmi. No ktovie kde sa nachádzalo ich nehmotné telo, keď sa duša po smrti navždy oddelila od jej astrálneho tela. Blúdia po svete tak ako oni? Alebo sa inkarnovali do nového smrteľného života. <em>Tak to asi bude. Odchádzajú do nových životov, zmeny, zatiaľ čo oni sú odsúdení na večnosť a ich duše blúdia v temnote na ceste do osídiel Luciferovho sveta... Pútnici bez duše.</em> povedala si <em>tak by nás mali volať...</em></div><div>Jej rodičia sedeli v tesnom objatí, skrývajúc slzy a na stole pred nimi stála jedna sviečka s jej fotkou a kvetinou, ktorá bola vytrhnutá z pohrebného venca. Bol to starý zvyk, a oni ho stále dodržiavali...</div><div>Pristúpila až k nim pripravujúc si slová, ktoré povie pri rozlúčke. Už sa chcela zmaterializovať, ked zrazu...zrazu nemala odvahu.</div><div>, Myslíš si, že je teraz správny čas na rozlúčku?´spýtala sa pochybovačne, s nevôľou.</div><div>,Teraz sú spomienky na teba najživšie a bolesť najhlbšia. Urob to teraz, lebo potom by zocelená rana z tvojej straty znovu začala krvácať a ešte viac by si prehĺbila ich žiaľ.</div><div>Nakoniec s nim musela súhlasiť. Prišla k svojim rodičom a nežne pohladila matku po tvári, ktorá ticho ronila slzy.,Neboj sa,som pri tebe.´šeptla jej a nechala svoje telo aby sa spevnilo a ukázalo sa očiam rodičov.</div><div>Matka vyľakane vykríkla a zobudila manžela, ktorý sa opieral o jej rameno. Strhol sa a spozoroval výraz na jej tvári. Bola bledá a neschopná slova. Otec sledoval jej pohľad až váhavo zastal na matne sa črtajúcej dievčine, ktorá sa na nich usmievala. Mala žensky zaoblené telo na ktorom pôvabne splýval dlhý čierny plášť, z pod ktorých vyčnievali červené čipky šiat. Na mŕtvolne bledej tvári sa vynímali plné do krvava sfarbené pery, ktoré ostro kontrastovali so sinavou pokožkou. Temné oči jej planuli čiernym ohňom, ktorý jej vzhľadu dodával tajomný, strašidelný prísvit. No pán Molier nepohol ani svalom na tvári. Vzápätí však jeho očami preletel prekvapený až poľakaný tieň, keď sa im ta tajomná záhrobne krásna žena prihovorila.</div><div>,,Prišla som sa s vami rozlúčiť." povedala ticho a v miestnosti sa teplota znížila o pár stupňov až videla svoj dych. Nevedela však, že ju rodičia nespoznávajú. Na ich bledých tvárach prevládal strach, zmätok a nepochopenie. Najmä u matky. Kŕčovite zvierala ruku svojho manžela a z jej úst sa drali neindifikovateľné zvuky. Otec jej súcitne pohľadil ruku a nakoniec sa ujal slova, pretnúc strašideľné ticho.</div><div>,, Ty si sa vrátila? Ako je to možné?! Veď si mŕtva." matke sa pri posledných slovách vydral z úst ston a schúlila sa mu do náručia. On ju však odstrčil nevšímajúc si jej zdrteného výrazu, ktorý vyjadroval muky ktoré jej otcové slová spôsobovali. Pomaly, váhavo došiel až k nej a dotkol sa čierneho sametu z ktorého bol Sangiin plášť aby sa uistil že nie je len prelud, výplod jeho stiesnenej mysle. Chytila ho za ruku a zadívala sa mu do očí.</div><div>,, Nie som žiadny prelud, oci. Chcela som aby ste obaja vedeli že posmrtný život skutočne jestvuje. My naozaj sme a smrť nás vyslobodila. Chcem aby ste vedeli že takto je mi lepšie a nič z toho čo sa stalo sa už nedá napraviť." ako matka začula jej slová, postavila sa, pristúpila k nej a so slzami jej pohladila tvár.</div><div>,,Dúfam že sa v nebi postaráš o to aby sme za chvíľu mohli prísť za tebou." šeptla a na tvár sa jej vykotúlala ďalšia slza. To ju trochu zarazilo no nechcela ju trápiť a vyvrátiť jej mylné tvrdenie. Pre ňu bolo nebo a Boh samozrejmosťou, bez ktorej by sa jej život obrátil na ruby. jej viera bola hlboká a nikto by ju nikdy nepresvedčil o tom že nič z toho v čo po celý život verila možno ani nejestvuje. Nechcela ju sklamať a spôsobovať bolesť. Preto povedala.</div><div>,, Áno, neboj sa mami. Ty si to tam mala zariadené už dávno a ver že po dobe, ktorú tu prežiješ ťa privítajú s otvorenou náručou.". Matka sa spokojne usmiala a vtisla jej bozk na tvár.</div><div>Ona však mala divný pocit. Mala zlé svedomie klamať niekoho, koho ľubila a kto ju ochraňoval.</div><div>Pohladom sa zastavila na otcovi, ktorému sa z myšlienok ani z tváre nedalo nič vyčítať akokeby na nej mal nasadenú masku. Nerozhodne postával po boku svojej ženy a zamračene si ju premeriaval. Zrazu pristúpil k nej. Ticho vykríkla a podvedome ustúpila. Neskoro si všimla rubínovú auru okolo jeho tela a priesvitné skoro nebadateľné krídla s perím farby čierneho uhľa. Zmätene sa mu opäť zadívala do tváre no jeho myšlienky boli zablokované rovnako ako myšlienky podozrivých ľudí ktorí prišli na jej pohreb. Oči mal podliate krvou a nebezpečne sa k nej približoval. To nemohol byť jej otec.</div><div>Pristúpil až k nej a jeho ľadový dych jej robil zimomriavky. Ničomu nerozumela.</div><div>,, Nevidíme sa naposledy, dcéra Armagedonu." jeho slová zneli ako hrozba a nedovolovali jej uvažovať. Niečo tu nehralo. V taj chvíľi sa mužovi v ruke zablyšťala vraždiaca čepeľ. <em>Dýka lovca.</em><br /></div> http://nefellim.blog.cz/0812/6-kapitola http://nefellim.blog.cz/0812/6-kapitola Mé dílka(Sangia)==)) Sat, 27 Dec 2008 18:38:05 +0100 <div style="text-align:center"><div id="youtubefbafc"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/vwY08JXaJnM/default.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/vwY08JXaJnM","youtubefbafc","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></div> http://nefellim.blog.cz/0812/xiii-stoleti-ten-stary-dum-se-rozpada-d http://nefellim.blog.cz/0812/xiii-stoleti-ten-stary-dum-se-rozpada-d Videos==)) Sat, 13 Dec 2008 14:28:20 +0100 <div><em>Mala som vidinu</em>. Stála som na palube lodi a navôkol mňa zúrila bitka. Ľudia, piráti preskakovali s lanami na konci ktorých žiarili nablýskané ostré háky na našu loď....</div><hr /><div>Neviem povedať či som bol(a) kapitán lode ale s istotou môžem potvrdiť že som plnila vysoko postavenú funkciu. Jeden zdivočený chlap plný adrenalínu z rozpútanej bitky všade navôkol priskákal s šablou v ruke ostrou ako britva až ku mne (videl som ho veľmi nejasne no môžem aspoň naznačiť že mal draplavú ľanovú košeľu presiaknutu na viacerých miestach krvou a purpurovo červenú šatku)otočil sa ku mne a prvé čo som uvidel boli je planúce démonie oči úzke ako štrbiny. Démon pomsty. Pomyslel som si bez toho aby som uvažoval nad významom slov. Postavil som samu zoči voči a ruka s pripravenou šabľou sa mi triasla od nedočkavosti a chladu sálajúceho z protivníka. Usmial sa. Vyčkával. No ja som počkala následujúc svoje vnemy ktoré ma priučili byť opatrným za tie dlhé roky čo som žil ako pirát. Udrel ako prvý vrchliac na mňa svojou nevraživou nedočkavosťou no útok som s bravúrnou ľahkosťou odrazil. Meče sa odrážali od sliepňajúceho slnka a narážali na seba v pravidelnom rytme ako činely bubenníka. Moja bytosť zrástla so zabijackou oceľou, ktorá sa rozpalovala od výpadových úderov. Dostávali sme sa do varu. Udrel raz jeden raz druhý no ani ja ani útočník neutŕžil ani malý škrabanec. Zrazu ma však čosi vyrušilo. Hlas. Veľmi vzdialený a tichý a veľmi povedomý. Obzrel som sa za jeho zdrojom no na palube nebolo jedinej ženy. Volal ma. V okamihu keď som zabudol odráža´t údery napriateľského meča, útočník vycítil moje pochybnosti a udrel silnejšie. <em>Nával jeho sily som nemohla vydržať aj keď som bola muž</em> a padol som tvárou k zemi bez toho aby som zistil zdroj svojej slabosti no mozog som zrazu mal zahmlený a telom sa mi rozlievalo upokojujúce teplo.</div><div><br /></div><div>Stál som pred starým domom postaveným z dreva a obohnaným vysokým plotom. Okamžite som ho spoznal. Bol to môj dom a zároveň dom mojej manželky a syna. Chvíľu som váhavo povstával vo vysokej burine a potom som vstúpil dovnútra s upokojením že je to len odraz mojej minulosti. Vnútri som vycítil niečiu prítomnosť a zarazene som sa otočil k miestu kde niekto stál. Dom bol už dávno opustený a ja som z neho odišiel tiež krátko po manželkinej a synovej smrti hľadať vo svete nové šťastie. Stal som sa pirátom a na rodinu som zakrátko zabudol. No teraz tam stáli znovu ako odraz , bytosti zo stratenej minulosti a ja som si spomenul na jedno sychravé ráno keď som sa vracal domov po ťažko vydretej robote pri dedine. Znovu som sa vrátil do čias keď som bol ešte bezstarostným mužom žijúcim len z prítomnosti svojej rodiny drejúcim paholkom na ich živobytie a lepšiu budúcnosť. Razom zo mňa spadla všetka ťarcha blúdiacich duší ktorých som násilne pripravil o život v ich tele a podmanil som sa vôni manželkiných šiat. Vystrel som ruky a čupol som si- presne ako vtedy- a počkal kým sa mi syn pritúli k môjmu telu a vyrozpráva mi čo zažil za ten deň a svojim anielsky detským hláskom sa mi zverí so svojimi malými trápeniami . No nestalo sa tak. Skoro vôbec som ho vo svojom lone necítil a hlas mal tichý a veľmi vzdialený a spomalený akoby z veľkej diaľky. Aj manželkin hlas sa kde si stratil a jej nežné štebotanie o prekrásnej jari na lúčnych kopcoch na ktoré rada spomínala ,odvial do dialav času ako vietor. Keď sa mi začali strácať pochopil som že takto mi moji mŕtvi drahí vynahradili deň ktorý som mal s nimi ešte stráviť pred tým ako mi zmizli v hlbinách večnosti. Po tvári mi stiekla slza žiaľu a smútku a spadla na podlahu. Otočil som sa k dverám a rýchlymi rokmi som sa vzdialil z čistiny.</div><div><br /></div><div>Keď som sa zobudil bol som celý mokrý od potu. Sen mi ostal živý a hlboko vsadený do mysle a ja som naň ešte dlho potom nemohol zabudnúť. Zrakom som spočinul na lodnom lekárovi ktorý sa babral so svojimi medicínami a neustále si niečo nespokojne mrmlal pod nos. Keď spozoroval že som už hore tvár sa mu vyjasnila a keď som chcel vstať zamračil sa a jediným pohybom ma zatlačil do slameného ležadla</div><div>,,Ležte. ste veľmi vysilený..potrebujete spánok. To vam prospeje.´´ povedal doležito chvíľu ma pozoroval a potom odišiel z kajuty. <em>Jazyku som rozumela no na jeho pozadí sa odrážal zvláštný sýpavý hlas nejakého cudzieho ktorému som nerozumela.</em> Vydýchol som a otočil sa na druhú stranu poslúchnuc naparujúceho sa človiečika ktorý si hovoril doktor. S pocitom úľavy som zaspal lebo sladký spánok mi mi aspoň poskytol chvíľu kludu a príjemného zabudnutia.</div><div><br /></div><div>Keď som sa cítil lepšie, často som sa prechádzal po kajute a moje myšlienky narušovala iba ostrá bolesť prameniaca z ramena kde ma ten chlap bodol a spomienky na ten prazvláštny sen. Písal som si poznámky do lodného denníku a na jeho záhlaví som už dávnejšie napísal <em><strong>Lodný denník najvššieho dostojnika</strong> ...(posledné slová sa mi rozmazali pred očami akokeby prozreteľnosť chcela aby som sa nedozvedela meno zo svojho minulého života). Slová ktoré som písala rukou muža boli krásne a úhladné aj keď boli písané rukou ktorá je zvyknutá na tvrdú prácu a na rukoväť meča , šable alebo kordu</em>. Veľmi rád a často som sa díval na východ krvavého slnka ktorý čeril hladinu nekonečného modrého oceánu svojimi zlatistými lúčmi.</div><div>Vtom som pocítil dutý uder do svojej lebky a skôr než som omdlel, začul som tiche dalšie kradmé kroky a hlas človeka v neznámom jazyku ktorý sa o niečom hádal so svojim spoločníkom. Následne som sa nachádzal kdesi medzi bezvedomím a bdením kdesi v polorozpadnutom vedomí a cítil som ako ma niekto ťahá po mokrej zemi a odvšade na mňa dorážali posmešné hlasy kričiace urážky v spleti jazykov a svoj vlastný sípavý hlas na maglajzi zeme. Neznámy ma sotil do nejakého priestoru, zabuchol škrípajúce dvere, čosi si zamrmlal pod nos akoby pre seba a potom odišiel. No ja som ten jazyk hneď spoznal. Padol som do zajatia Angličanov.</div><div><br /></div><div>Stál som v súdnej sieni v provincii Británia a upieral som zrak na netrpezlivého sudcu utierajúceho si kropaje potu z čela bielou vreckovkou. Očividne bol nervózny. Prebehol som po napätých tvárach zúčastnených , ktorí si niečo medzi sebou šepkali a ukazovali si naňho špinavými prstami. Sudca zrazu treskol súdnym kladivom o podložku a zrúkol aby boli ticho. Začal ho vypočúvať kladúc pritom dopredu premyslené otázky špárujuce sa v jeho útrobách a slovách ako nenásytný had hladajúci si bezbrannú korisť. No nedal som sa a odpovedal som na rutinné otázky týkujúce sa nákladu našej lode,pasažieroch, kapitána a stave našej cesty. Potom sa mi však zrýchlil pulz keď sudca spomenul meno a smrť mojej manželky a syna. Odpoveď mi zamrzla v ústach a nechápavo som hľadel na cudzinca , ktorý si ma premeriaval spod štrbín očí <em>planúcich jasným svetlom ktoré bolo jasne viditeľné aj v denným svetlom ožieranou súdnou sieňou.</em> Odniekal sa mi vynáral myšlienka na tieto povedomé oči no zaháňal som ich a vstrebával som do svojho vnútra myšlienku na to že poznajú moju rodinu.</div><div>,, Čo viete o mojej manželke? Prosím, povedzte mi čo sa s nimi stalo b..."</div><div>,,Otázky tu kladiem ja! ´´ zrúkol hlbokým chrapľavým hlasom a pohľad mu zablúdil k môjmu ramenu. Náhle a chladne mi oznámil:</div><div>,, <strong>Spolupracoval</strong> ste s údajným vrahom vašej <em>manželky</em> a syna s Lucierom Savayenom aby sa ich zbavil pretože vaša žena nie je vašou ženou a je i potomkom <em>démona.</em> Sposobovala vám muky a vy ste k nej zahorel chladnou nenávisťou a túžbou zabiť čarodejnicu! Neklamte mi.."</div><div>,, To je lož! Ako možte vedieť toľko o mojom živote?! Kto ste? Preboha kto ste?" diabolský sudca sa usmial a v okamihu keď sa mi strácal pred očami som ešte začul jeho satanský smiech priameniaci zo samostatných hlbín pekiel...</div><div><br /></div><div>Stál som v tmavej jaskyni pred hlbokým zrázom a pozoroval som zdanlivo nehybného Savyena. Jeho nenávisť priam vyvierala spod jeho blčiacich zreničiek a z jeho vnútra na mňa číhala nenávisť. Jeho povestný meč <em>Ilidroiseus</em> blčal temnou žiarou večného ohňa a z jeho útob sa vydral hladný rev Čierneho vlka. Udrel a s túžbou mi pozrel hlboko do očí a na krk. Zrazu zo mňa zmizol všetok strach a premkol ma cudzí zvierací pud ničiť a zabíjať. Pozrel som sa na svojho brata a celou svojou silou , ktorá vo mne ostala ,som udrel. Odmrštilo ho k stene a v žiare ohňa bolo teraz jasne vidieť jeho premenu z človeka na šelmu. Postavil sa, zavrčal a zúrivo mi skočil na hrdlo. Z hrdla sa mi vydral posledný zúfalý dravčí výkrik a potom všetko okolo mňa zahalila temnota.</div><div>Moja duša zrazu stúpala nahor a smutne pozorovala krvou zahaleného čierneho vlka ako obchádza moje telo a potom sa zem prepadla v hlbočine a začal som lahko ani vánok stupať po prastarých kamenných schodoch do oparu, v ktorom som sa rozplynul.</div><div>Všade okolo mna sa vznášal hustý opar a ja som chvíľu iba bezmyšlienkovite nasával vzduch nového sveta, ticheho rája v inej zemi. Zrazu som niekoho vycítil, iný tieň ktorý ku mne pristupoval plný bázne a novej radosti. Bola to moja manželka odetá do bielo skvúceho sa saténového rúcha, anielsky krásna, ešte krajšia ako za života a pristúpila ku mne cez závoj hmly mlčky no vo vytržení. V mihu som s nou splynul do jedného rovnocenného bytia a v rukách sme držali našeho jediného syna ktorý sa smial a tešil z príchodu svojho otca. Stali sme tienmi času no štastní a znovuzrodení.</div><div>Vystupoval som ticho a nečujne po svätských schodoch katedrál, obklopených aurou archanielov dobra, poddaných bojovikov Najvyššieho s planúcimi kopijami a zeleným íverom mieru v rukách. Ocitol som sa na samom vrchu zlatistých hor svatyne a kajúcne som čakal. Pristúpil ku mne ako závan mierneho vetra s mojim osudom v rukách a ja som podstúpil jeho skúškou, znovuzrodený a očistený od spomienok na svoj skončený život a sklonil som hlavu, pripravený vstúpiť do oázy nového mieru po skončení dalšej reinkarnácie . Taká bola moja úloha a len od mojich budúcich činoov bude závisieť mier a láska v šírom nepokojnom svete.</div><div>,, Je čas ísť synu. Stojí pred tebou nový život, nový svet a len od teba závisí ako s ním budeš narábať. " zjavil sa predo mnou obraz rodiacej matky so zlepenými ebenovými vlasami ,mojej budúcej matky Isdrael a ja som už o malú chvíľu pozeral na svet očami dieťaťa...</div> http://nefellim.blog.cz/0812/demon-pomsty http://nefellim.blog.cz/0812/demon-pomsty Mé povídky==)) Sat, 13 Dec 2008 13:57:09 +0100 <div style="text-align:center"><div id="youtubefbafcc"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/Cdsit08sT5A/default.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/Cdsit08sT5A","youtubefbafcc","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></div> http://nefellim.blog.cz/0812/xiii-stoleti-werevolf-transylvany http://nefellim.blog.cz/0812/xiii-stoleti-werevolf-transylvany Fri, 12 Dec 2008 23:29:13 +0100 <div style="text-align:center"><div id="youtubefbafcf"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/fxTQRXV1tFU/default.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/fxTQRXV1tFU","youtubefbafcf","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></div> http://nefellim.blog.cz/0812/moonspell-nocturna http://nefellim.blog.cz/0812/moonspell-nocturna Videos==)) Thu, 11 Dec 2008 21:26:16 +0100 <div style="text-align:center"><div id="youtubefbafcd"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/6SS7sos5YCs/default.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/6SS7sos5YCs","youtubefbafcd","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></div> http://nefellim.blog.cz/0812/moonspell-vampyria http://nefellim.blog.cz/0812/moonspell-vampyria Videos==)) Thu, 11 Dec 2008 21:21:09 +0100 <div style="text-align:center"><div id="youtubefbafc"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/7Da3qrozMv4/default.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/7Da3qrozMv4","youtubefbafc","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></div> http://nefellim.blog.cz/0812/marilyn-manson-this-is-halloween http://nefellim.blog.cz/0812/marilyn-manson-this-is-halloween Videos==)) Thu, 11 Dec 2008 21:13:10 +0100 <div>Znovu prechádzala cez les, kde sa všetko začalo. Mŕtve farby sa zmenili na jasné veselé, bežné pre svet života. Zvláštne, ako odlišne teraz vnímala svet pred sebou, v ktorom žila štrnásť rokov...</div><hr /><div>Všedné farby sveta, sa zmenili v nejasnú spleť masy žiarivých svetiel a zvuk bol výraznejší a jasnejší ako si ho pamätala. Keď sa započúvala do zdanlivého ticha, kotré ju obklopovalo mohla celkom jasne počuť o čom sa rozprávajú ľudia v dome dvadsať metrov ďalej naprieč lesom. Ticho neexistovalo. Dokonca aj cítila jemnejšie pachy a mohla celkom jasne povedať čo lesom prechádzalo za poslednú hodinu aj viac. Kade teraz kráčala, prebehla pred malou chvíľou líška, vylakaná náhlymi zvukmi prichádzajúceho prédatora človeka. Ďalej jej skrížil cestu diviak hladajúci korysť sotva pred polhodinou. Inde cez strmú pešinu utekal vlk, prenasledovaný lovcami, ktorí sa tešili na teplú kožušinu zavesenú nad horiacim kozubom lemovaný parohami jeleňov a vzácnych danielov, ktoré boli zakázané loviť...</div><div>Úplne uchvátená toľkými novozískanými schopnosťami blúdila celé hodiny lesom a vdychovala pach nového no stále toho istého sveta, ktorý bol zrazu plný života a neznámych skrytých vecí, ktoré teraz objavovala...</div><div>Neskôr,keď si utriedila myšlienky, vrátila sa do dediny a zamierila do domu svojej priateľky. Celkom automaticky stlačila zvonček, no ten nevidal ani hláska, lebo jej ruka ním jednoducho prešla. Spomenula si ako predtým prešla i ramenom policajta. Uvedomila si hneď svoju chybu a jednoducho prešla cez dvere. Usmiala sa nad vlastnou nevedomosťou a pokračovala hore domom, vznášajúc sa po schodoch a prechádzajúc cez dvere. Bola nehmotná, ako duch teda prechádzala všetkými pevnými látkami, to znamenalo že sa ničoho nemohla dotknú´t dokým sa nezmaterializuje- nesformuje do pevnej ľudskej podoby.</div><div>Jej šiesty zmysel ju podvedome zaviedol priamo k jej dverám, inapriek tomu, že tam nikdy predtým nebola. ten dom bol nový a jeho majitelia, rodičia jej kamošky Alex sa sem presťahovali sotva pred rokom, pretože jej otec tu našiel novú prácu. Spoznali sa na jednom tábore, kde trávila čas väčšia časť školy, pretože to od nej nebolo ďaleko- v jednom rekreačnom centre, pri okraji mesta. Bola to jej prvá a zároveň aj jediná kamoška, s ktoru potom trávila všetok svoj voľný čas, dokým sa neodsťahovali. Sľúbila jej, že ju navštívi najbližšie leto a tak sa tiež stalo a ikeď jej to bolo osudné, prinieslo jej to veľa nového, len jej najbližší o tom nemali ako vedieť. Preto sa s nimi prišla rozlúčiť...</div><div>Jej najlepšia priateľka ležala na posteli a prezerala si ich spoločné fotky. Na zemi ležali skrkvané papiere a vreckovky ako ich v zúrivosti hádzala na zem a snažila sa zbavi´t zbytočných sĺz. Jediné Alexine myšlienky behali okolo nej, čo ju neprekvapovalo. Ona však nedokázala pochopiť prečo umrela tak náhle a nečakane..</div><div><em>To som ti práve prišla vysvetliť, kamoška</em>.</div><div>Alex, rockerka s náušnicami v ušiach aj nose, oblečená celá do čierneho s lebkami na tričku a s tažkými topánkami s kovovými príveskami, vydesene vyskočila pol metra do vzduchu. s vytreštenými očami hľadela na fotku, na ktorej bola s Myrtil a cela vydesená rozmýšlala kto to na ňu tak náhle prehovoril. Chvíľu vyklepane prezerala steny pokryté bláznivými rockovými spevákmi, medzi nimi aj speváci metalového neba spomedzi ktorých bola snáď najbláznivejšia a najškaredšia fotka Merlina Mensona s bledou tvárou, bláznivým oblečením a s ráznymi čiernymi kruhmi okolo očí...Potom sa zaškerila a prevrátila oči nad tým že jej už začína preskakovať a odhodila na kopu albumy s ich spoločnými fokami. Sangiu to zarazilo, no nedala na seba dlho čakať. Vo chvíĺi keď bola Alex na ceste ku dverám, aby šla vyjesť zbytky jedla z chladničky, sa pred ňou začala zhmotňovať ako v každom správnom horore o domoch v ktorých straší a dejú sa nevysvetliteľné javy, presne keď na kostolných zvonoch odbíjala polnoc.</div><div>Rockerské dievča vydesene vykríklo, potklo sa o svoje podbité topánky a spadlo na zem. Zarazene so smesou údivu, strachu a hrôzy pozorovalo ako sa pred ňou začal zhmotňovať upírsky záhrobný prízrak z najhorších nočných môr, ktorý by skôr patril na cinotrín a vyliezal by za splnu z hrobu no teraz kráčal k nej a s diabolským výrazom v tvári roztvoril náruč pre svoju obeť.</div><div>To sa Sangia v skutočnosti škerila a zadržiavala smiech, keď počula ako si ju v myšlienkách vykreslovala kamarátka keď na ňu dopadol lúč mesiaca. Stávalo sa to, lebo keď na vampýra dopadol mesačný svit, niektorý ukázal svoju pravú tvár, iný sa nezmenil vôbec. Hlavou jej prebleskla spomienka na umrlčiu tvár jej mentora ked prechádzali Mŕtvym lesom.</div><div>,, Prosím, nechaj ma žiť záhrobný upír..., vo mne veľa krvi nenájdeš..ó ty mocný vládca noci..preboha ..nie.." kňučala dievčina ťahavým roztraseným hlasom, ktorý zakončil v takej vysokej tónine, že by to ani netopier nepočul.. To sa už vampýrka neovládla a rozrehotala sa na celé kolo. Kamarátka ležiaca pod ňou sa triasla sa na celom tele ako osika, pretože jej ten diabiolský smiech pripomínal skor víťazný rev z najhlbších hlbín pekiel.</div><div><em>Netráp ju už toľko a urob čo máš!</em> Pripomenul jej mentor. Okamžite sa spamätala a nasadila vážnu tvár, pretože mladá rockerka sa dostávala na pokraj šialenej hrôzy a vykreslovala si tú najšialenejšiu chvíľu svojej desivej smrti a myslela si že odbila jej posledná hodina. Zmyselný upír nad ňou sa zrazu zarazil- zĺutoval sa nad svojou obeťou? To asi ťažko. Skôr nad stavom v ktorom sa nachádzala?</div><div>To si trafila,zaškerila sa v duchu a sklonila sa nad ňou aby ju vyviedla z omylu. To však bola ešte väčšia chyba.</div><div>,, Prosím, nech je moja smrť rýchla," prosila tenkým hláskom a tvár jej od hrôzy zosinavela a perlila sa od potu.<br /></div><div>,, Nie! Nie som žiadny upír. Si vedľa, koza sprostá.." vykríkla pohoršene a prekvapenú Alex postavila na nohy. Tá sa zakymácala a so sklennými očami hľadela kamsi pred seba a nohy sa jej triasli. Reflexívne ju zachytila aby nepadla na zem a položila ju na posteľ. Bola v šoku. Jej vysvetľovanie nebude určite vnímať.</div><div><em>čo mám robiť?</em> bezradne krútila hlavou, prosiac ho v myšlienkach o pomoc.</div><div><em>Počkaj, kým sa nespamätá zo šoku a potom jej povedz pravdu.</em> odvetil jej.</div><div><em>Celú?!</em> prekvapene sa mykla.</div><div><em>Nie, samozrejme, podrobnosti vynechaj.</em></div><div>Vzdychla si a pozorovala nehybnú dievčinu, ktorá stále tupo hľadela do steny. zrazu sa strhla a prudko sa postavila. Otočila k nej hlavu ako v traze a napoly vyčítavo napoly smutne povedala</div><div>,,Prečo si ma nezabila? Chceš odďalovať chvíľu smrti a pohrať sa ešte pred tým so svojou bezbrannou obeťou, čo?! Ty hnusný chlípnický upír!" zavyla a chcela sa na ňu vrhnúť aby jej rozškrabala oči. Jej pohyb bol však rýchlejší a tvár dievčiny začala blednúť od predtuchy čo bude nasledovať.</div><div>,, Som tvoja kamoška a nie som upír ale vampýr..tí nie su žiadni bezcitní zabijaci aja nezabíjam vôbec," odvetila chladne a odohnala mesačný svit.</div><div>Grimasy, ktoré sa miešali na alexinej tvári sa nedali ani popísať. Prekvapenie, údiv, znovu strach a nakoniec radosť.</div><div>,, Myrtil!" vykríkla a najprv nevedela čo má robiť. Potom si spomenula na svoje vyvádzanie a očervenela až po korienky vlasov.</div><div>,, Prepáč," šepla zahanbene a tuho ju objala. Plakala, no teraz jej to nevadilo. Keby mala Sangia dušu plakala by tiež...<br /></div><div><br /></div><div>,,Čo sa ti stalo,Myrtil ako to že si.."nevládala dohovoriť tú vetu do konca a znovu sa otriasala v záchvevoch plaču. Pohladila ju po chrbte a tíšiac ju zotrela jej slzy z opuchnutej tváre.</div><div>,, Nič to nie je, raz uvidíš, že smrť nie je taká zlá a za ňou sa skrýva oveľa viac ako v živote. Bojíš sa smrti len preto, že o nej nič nevieš a mnohé média ti ju vykreslujú ako strašnú, bezcitnú, krutú nenásytnú smrtku ktorá hmatá po svojej obeti. tak to nie je. Až priveľmi sa dnešní ľudia nechávajú manipulovať vynálezmi techniky," zafylozofovala a vzdychla si.</div><div>,,Odkedy si taká staromódna? Telka nie je nič zlé." pohoršila sa Alex, načo sa Sangia zasmiala.</div><div>,,Iba mi vadí ako sa média stavajú k niektorým veciam a skreslujú skutočnosť," namietla.</div><div>,, Aká je teda smrť?" opýtala sa divným hlasom, akokeby hovorila niečo neslušné.</div><div>Chvíľu svoju kamošku sledovala a potom odvetila.</div><div>,, Rýchla a bezbolestná. Teda pokiaľ nenarazíš na nejakého šialenca.." zarazila sa, pretože ona za takú predchvíĺou považovaná bola. Alex zrejme myslela na to isté a zamračila sa.</div><div>,, Skoro sa stalo.. Ale ako to že si pred chvíľou vyzerala tak...divne?"</div><div><em>Povedz jej to čo sama chceš, neodkúsne ti z nosa</em>. zaironizoval Al.</div><div>Odignorovala ho a v duchu si premietala slová ktoré jej povie. No keď otvorila ústa aby sa odhodlala na čin, vypadlo z nej len:</div><div>,, Som vampýr," hlesla, načo tvár jej kamarátky zbledla ako predtým a inštinktívne sa od nej odsunula. Zdvihla ruku a vysvetlila jej všetko tak ako to v skutočnosti bolo, no dávala si pozor aby nezachádzala príliš do podrobností.</div><div>Alex chvíĺu nebola schopná slova. Vypliešťala na ňu oči a zdráhala sa niečomu z toho uveriť. Potriasala hlavou, niečo si stále mrmlala pod nos a potom sa ej tvár vyjasnila v utvorení konečného verdiktu, ktorý si vopred prečítala v jej hlave, takže sa ju ani neunúvala počúvať.</div><div>,,Nikdy by som neverila že upírovia, alebo vampýrovia ako to volá tá tvoja skupina, vôbec niekedy existovali," prevravela tichým hlasom.</div><div>,,Takže keď si zomrela, to...ten vampýr si ťa vybral a prebudil tvoju prirodzenú povahu. Zvláštne je to, že som si nikdy na tebe nevšimla nič zvláštneho.."</div><div><em>Ako by si aj mohla, hlupaňa.</em> zahundral mentor. Sangia ho ignorovala.</div><div>,, Máš nadprirodzené schopnosti, prechádzaš stenami ako duch, môžeš sa zhmotniť kedy chceš, a máš vyššie zmysly ako ľudia. Nechcela som ti veriť, no potom čo som zažila, moje názory na nadprirodzeno sú úplne iné, " vzdychla si a sklonila hlavu, zakrývajúc slzy, ktoré sa jej tam nevedno prečo objavili znovu.<br /></div><div><em>Citlivá to osoba.</em> myslel si on.</div><div>,, To je v poriadku. Keď nechceš tak mi never. Ja som sa s tebou prišla len rozlúčiť,"zamrmlala si skôr pre seba zdvihla sa z postele.</div><div>,, Rozlúčiť? " vyhŕkla prekvapene.</div><div>,, Myslela som že za mnou ešte niekedy prídeš," zosmutnela a chytila ju za ruku, v snahe udržať ju pri sebe. Márne.</div><div>,, Je mi to ľúto. Nemôžem medzi vami zotrvať večne," povedala ľútostivo a v očiach sa jej zaperlili prvé aj posledné slzy.</div><div>Alex zdvihla hlavu a prekvapene sledovala jej slzy.</div><div>,,Myslela som že nemáš dušu.." zamrmlala.</div><div>,,Sú to moje posledné slzy, Alex...zbohom," tvár jej kamošky z tej chvíľe si zapamätala navždy. Poslala jej vzdušný bozk a zmizla z jej očí tak ako sa zjavila. Ostal za ňou len cár potrhanej hmly...</div> http://nefellim.blog.cz/0812/5-kapitola http://nefellim.blog.cz/0812/5-kapitola Mé dílka(Sangia)==)) Thu, 11 Dec 2008 20:55:52 +0100 <div>Stála tam, odhodlaná na všetko. Za ňou sa hrdo týčili postavy Vyšších, ktorým sa dali rozoznať len štrbiny planúcich očí, ešte nemilosrdnejších ako prítomnosť prastarých živlov samých...</div><hr /><div>Prišli aby prebudili jej zakorenenú podstatu ukrytú hlboko v nej. Živly, prítomné v prvých bitkách anielov, zrodili najmocnejšieho a doposiaľ najdlhšie žijúceho vampýra Kaina,ktorý s manželkou Marind splodil prvých Vládcov noci. V ich žilách kolovala krv Prvorodených,bytostí zrodených skôr než svet sám, preto mali neobmedzenú moc a skryté nevyslovené dávne proroctvá, zasahujúce do osudu ľudstva aj do večnosti ich samých. Rády časom zdegradovali a sila predkov a moc Prvorodených sa strácala a ako Nestranní putovali storočiami, čoraz viac sa začali približovať ľuďom, s ktorými sa <em>spárili</em> aby vyrovnali stratu v ich klanoch,ktoré zapríničili mnohé kmeňové vojny a ešte horšie činy páchané služobníkmi Nepriateľa...</div><div><br /></div><div>Tam, kde sa náhrobky rozostupovali, vytvorilo sa priestranstvo so starobylími stĺpmi zarastenými popínavým mŕtvym listím. Tiene Mocných farby zafíru, pohlcovali svetlo mesiaca žiariace doprestred kruhového priestranstva ako na javisko, ktoré obkolesoval večný oheň, jediná sila ktorú si dochovali od predkov Prvorodených. Tam mala vstúpiť a svitom odhalenú nahosť ukázať svojim predkom aby v jej prirodzenosti lahšie prebudili vampýrske pudy. Tu mala precitnúť v moci Luny a tu mal započať jej nový život. Rituál precitania bol zložitý a bolestivý a len Vyšší poznali tajomstvo Prechodu. Jej nový mentor ju pozbudzoval a ukladal do jej myšlienok pokoj a mier aby sa lahšie preniesla cez agóniu Precitania.</div><div>Algadius ju v duchu utešoval a Myrtil povzbudená jeho myšlienkami vstúpila do večného ohňa. Vyšší prišli bližšie a vztiahli k nej ruky s ,obetnými´nástrojmi. Rituál sa začal....</div><div><br /></div><div>Keď bolo po všetkom, oslabená Novozrodená sa vytackala z miesta rituálu a zamierila k svojmu mentorovi, ktorý bol od tejto chvíĺe jej oficiálnym učiteľom. Prehodil cez nu čierny plášť so zlatou výšivkou nejakých starých ornamentov jej klanu do ktorého teraz patrila. Usmial sa na ňu a vyriekol slávnostnú formulu dávajúc jej nové meno,ktoré je bolo prisúdené pri rituáli.</div><div>,, Vitaj Sangia. Príjmi moju ochranu. Príjmi štíty z môjho tela, vždy počúvni slová svojho mentora, nového otca, priateľa, milenca i muža a pojmi ho za svojho. Prisahaj na svojich predkov a a svoju Matku a Otca, že nikdy nezradíš svoj klan a rod. Vydala si sa na cestu temnoty a nič ťa už neprinavráti späť. Prebudiť sa do nového sveta a prijať nové zvyky..pre toto si sa rozhodla sama a nikto ťa nenútil. Prijímaš teda život v našom spoločenstve,vo svojom klane, v kruhu svojej novej Rodiny v dóme, v tomto útočišti?" ukázal na priestranstvo vôkol seba. Ke´d dohovoril, všade sa rozhostilo úplné ticho, ktoré čakalo len na jej odpoveď a prísahu..</div><div>Jeho tvár bola napätá, šedá no v radostnom očakávaní ...a láske? Zmocnil sa jej čudný pocit, opantávajúci, omamujúci a zároveň i spojujúci, ako keby našla niečo čo jej dlho chýbalo a bolo odopierané....druhú polku svoje duše...</div><div>,, Prijímam Algadius, môj pane, môj mentor,môj muž, môj milenec, môj otec či priateľ. Nech naše puto pretrvá v zdraví i chorobe, v láske či nenávisti, v bitke či mieri vo večnosti či zániku naveky."</div><div>Zdvihol sa vietor, ktorý im pohladil tváre a šepot ohňa im spečatil ich vieru vo večné puto a pŕísahu uzavrenú ich krvou. Jeho pohyb rukou bol sotva badateĺny, no vzápätí z jej i jeho ruky vytryskla šarlátovo-červená mŕtva krv. Nežne jej zobral ruku do svojej a ich krv zmiešal.</div><div>,, Moja krv je tvojou a tvoja krv je aj mojou. " odmlčal sa a potom povedal staré slová v latinčine, pravdivé, ktoré vznikli v dobách Zrodenia kaina a marind..</div><div>,,Mors principium est." <em>smrť je iba začiatok</em>. Potom otočil tvár k černote za ich chrbtami a riekol.</div><div>,,Nox preasidium est" <em>noc ochranou nám je.</em> Zdvihol ich dlane zaliate krvou k oblohe s neprítomným výrazom v tvári a vyriekol.</div><div>,,Sangius malus. Nech Luna smrti navždy vládne." sklonili sa a pár kvapiek ich spojenej krvi dopadlo do prichystanej mramorovej misky. Mentor ju zobral a uložil do hrobky ich spojených duší, odkiaľ ju nikto nemohol zobrať. Tam ju nežne zobral do náručia a bozkom uzavrel celý rituál. Bol to však bozk plný emócii a prebúdzajúcej sa vášne. Spečatili tak svoj prvý krok do neistej budúcnosti, no nech mala byť akákoľvek, Algadius ju chcel z vlastnej vôle ochraňovať. Pohladil ju po tvári a nechal ju odísť aby sa rozlúčila so svojou rodinou a svetom smrteľníkov. Keď sa posledný krát obzrela, v jeho tvári zbadala nefalšovaný smútok.</div><div><em>Vrátim sa.</em> ubezpečila ho v myšlienkach a odišla.<br /></div> http://nefellim.blog.cz/0812/4-kapitola http://nefellim.blog.cz/0812/4-kapitola Mé dílka(Sangia)==)) Wed, 10 Dec 2008 20:58:19 +0100 <div><em><strong>Proslov k rubrice vampyrismus</strong></em><br /></div><hr /><div>Chci jenom aby se vedelo, ze tyto informace <strong>nejsou</strong> z my hlavy, a taky chci zachovat anonymnost zdroju ze ktereho jsem cerpala. Tohle, co jsem tady zverejnila neni lez,podle myho autorka svyho webu psala jedine o tom co v skutecnosti je, no vy tomu nemusite verit a klidne muzete zabudnout na to co jste si tady za <em>voloviny</em> precitali. Muzete to pokladat za nepodareny zert,lez, vymysl nadany autorky, ktera by radsi mela psat pohadky pre male deti...svuj nazor si klidne mejte, no pamatujte ze jste nesezrali celu mudrost sveta a nevite co se za dvirkami nepozneho sveta skryva...</div><div>Jak je pak mozny, ze tolik lidi na svete, tolik davnych civilizaci, jeste ve drivejsi dobe nez je nase pretechnizovana doba medii, nezavisle na seba psalo a vypravelo o bytostech s chopnostami a vyzoroch tolik podobnych a stykajicich se, ze jiz ani neni mozne uverit ze tyto vypraveci se nepoznali...</div><div>Nikdy nebudeme tolil <em>osviceni</em> aby sme vedeli vsechno co nase planeta bohata na zivot ukryva, nikdy nemuzeme povedet ze vime vsechno a chceme zemrit protoze pro nas neni co objevovat, ani kdyby jsme byli pan boh ,D ....tot vse.....</div><div>P.s.: samy zjistite ze jsem z tehle rubriky skutecnych vampyru hodne cerpala a vyuzila ve sve povidke. doufam ze mi to nebudete zazlivat</div> http://nefellim.blog.cz/0812/proslov-k-rubrice-vampyrismus http://nefellim.blog.cz/0812/proslov-k-rubrice-vampyrismus Vampirizmus==)) Wed, 10 Dec 2008 18:19:29 +0100