Písně pradávnych králů již dozněli
nedá se pochybovat, ty víš jak jsou konce temné a plné sklamání
a začátky plné světla a nových nadějí
Kráčime v před, hrdí potomkové vznešených rodů
Aristokratičtí vůdci s mečmi v plamenech
štíty našich linii hrdo tasíme vzhůru
Bitvy jsou plné skázy, temnoty a prolité krve
No nebýti vlastního krveprolití nebylo by vítezství
Vždyť ty víš, že velké vítezství přináší vělké oběti
Poznals jak mnozí z nás padli v nepřítelových bitevních polí
Naše ruce jsou polité krvou nepřátel
Ženy i děti nechávame v prachu našich cest.
Hledíme vzhůru k nové naději, příchází k nám na křídlech milosrdného anděla
Skalené pohledy, chmurné vize jasní Úsvit bohů
To jest, bratři, naše znamení, můj rozkaz zní: Povstaňme bratři a bojujme!
Zelený záblesk šlehne k šerému nebi
Duše obětí bojů plujou spátky v moře věčnosti
A navrací se vítr do plachet stracených lodí
Stín, jež mocněl na východě a halil království lidí černotou
se valí přes moře oceánů, obloha jak sama smrt farby jest
vzdouvá se vichr zuřivosti Morgothu
Přichází Pád lidí, Númenoru, slobodných národů..zdá se že nezbýva naděje
V poslední hodině volám tě já, padlý král, co kdysi znal síně slávy, kde píseň Anuir dodnes zní
Melkore Morgothe co dlíš u mé duši, pomoz ..nastáva konec!
Zde hledá